„Byla jedna krásná země plná divů a zázraků, v níž vládl mocný bůh Aegir. Ačkoli byl považován za božstvo moří, byl velkorysý a pohostinný i k lidem této země. Každý rok uspořádal hostinu pro své obdivovatele ze všech koutů země, na níž nabídl skvělé pochoutky a neopakovatelné zážitky. Tato hostina se stala legendou a mnoho cestovatelů se vydalo do srdce Aegirovy říše, aby se jí zúčastnili. A tak začíná naše pohádka o hostině Aegirova boha, která ukáže, že laskavost a štědrost jsou silnější než jakýkoliv bohatství.“
Obsah článku
Pohádka o hostině Aegirovy boha
V dávných dobách, kdy magie vládla nad světem, byl mezi bohy nejoblíbenější Aegir, bůh moří a oceánů. Každý rok on slavil velkolepou hostinu na dně moře, kde se scházeli nejvýznamnější bohové, aby si užili jeho pohostinnosti a vyměnili si nejnovější zprávy ze světa.
Aegir a jeho manželka Ran
Aegir neměl ženu, ale měl milující sestru a manželku zároveň – Ran. Ona byla bohyně, která vládla nad vodní hladinou a sbírala lidské duše, kteří utonuli v moři.
Aegir a Ran byli šťastní manželé již po mnoho let, ale občas pociťovali samotu na dně moře. Proto se Aegir rozhodl uspořádat velkou hostinu a pozvat všechny své přátele. Ran mu byla nápomocna při přípravách a teď oba doufali, že hostina bude nezapomenutelná.
Pozvání na hostinu
Aegir vyslal svého posla na pevninu, aby pozval všechny bohy. Posel napsal krásné pozvání a skládající se z následujících slov:
Hle, Aegir, král hlubin, slaví zběsilou hostinu
pozvané jsou všechny bohy, kteří mají zájem
o dobré jídlo a pití a nekonečnou zábavu
Přijďte do Aegirova království a užijte si noc.
Pozvání bylo odesláno a brzy dorazily odpovědi. Zájemci potvrzovali svou účast a slibovali, že přinesou na hostinu něco zvláštního. Aegir byl šťastný a netrpělivě čekal na den hostiny.
Den hostiny
Den hostiny byl neobyčejný. Aegirovo království bylo ozdobené až po strop květinami a perlskými řetězy. Nehledě na to byla na stole nejlepší jídla a nápoje, které byly k dispozici.
Aegir a Ran vítali své hosty a poskytli jim vše, co jim mohli nabídnout. Bořony se po celé nocí tančily na dně moře, zatímco se poslouchalo krásné melodie. Všechny hosty bavila krásná zábava, ale najednou se začalo dít něco podivného.
Pouť na vrch hory
jeden z hostů se stavěl na nohy a oznámil, že má dar pro bohy. Byl to velmi zvláštní dar, protože to byla truhlice, která byla velká a těžká. Hosté na ní začali umístit zvláštní symboly a představovali si, jak divné a mocné schopnosti tyto symboly v sobě skrývají.
Sainsbury se poté postavil a oznámil, že má ještě lepší dárek. Sainsbury zakřičel: „Já přinesu svůj dárek přímo z pekla!“, a potom se otočil a začal stoupat po útesu až nahoru na vrch hory. Všichni bohové sledovali jeho cestu, ale když dorazil na vrchol nenalezl se žádný dárek.
Aegirův hněv
Aegir se postavil a vyběhl na vrchol hory, kde našel Sainsburyho, který tam seděl s prázdnou truhlicí na klíně. Aegir se velmi rozzlobil, protože si myslel, že je to urážka jeho hostiny.
Aegir se vrátil zpět ke stolu s náladou, která byla již narušená přišla k němu Ran, aby mu vysvětlila situaci. Byla to magická truhlice, která se nedala otevřít normálně a pro případ, kdy ji někdo ukradne nebo si ji neoprávněně vezme, tak začne fungovat. Hostina pokračovala, ale nálada byla již vzrušená a více se na ni nezapomene.
Závěr
Aegir a Ran, bohové moří, opět sklidili úspěch, i když hostinu trochu narušila událost se Sainsburym a jeho magickou truhlou. Přesto byla hostina nezapomenutelnou událostí a všichni si odnesli krásné vzpomínky. V nadcházejících letech byla hostina na dně moře tím nejlepším z čeho se těšili všichni bohové.
Konec pohádky.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Z pohádky o hostině Aegirova boha se dají vyvodit různé ponaučení. Jedno z nich by mohlo být, že je důležité být pohostinný a přijímat hosty s otevřenou náručí. Aegir se nejen rozhodl uspořádat hostinu, ale tu také dokonale připravil a nabídl hostům to nejlepší, co měl. Na druhou stranu, s hosty je třeba být opatrnější – Sainsburyho chování bylo urážlivé a mohlo narušit celou atmosféru. Z pohádky také vyvstává otázka, co dělat s magickou truhlicí, kterou lze otevřít pouze pravý majitel. Může být ukradena nebo použita špatně. Nakonec by se dalo říct, že hostina nebyla dokonalá, ale i tak zůstala nezapomenutelná.
Napsat komentář