Davno dávno, v lese u starobylého stromu, žila krásná bohyně Iduna. Její kouzelná jablka dokázala udržovat věčnou mládí všem bohům z Ásgardu. Jednoho dne však zmizela a bez ní byl svět ohrožen. V této pohádce se dozvíte, kdo ukradl Idunu a jak se jí podařilo zachránit Ásgard před zkázou.
Once upon a time, in a beautiful forest in the middle of Czech Republic, there lived a group of gods and goddesses. They were all very happy and enjoyed their lives. But there was one goddess, Iduna, who had a special gift of youth and beauty. She possessed a magical apple that only she could pick and eat. This kept her young and beautiful forever, a secret that she guarded very closely.
One day, while Iduna was out gathering food, someone stole her apple. She was devastated, as she knew that without it, she would quickly age and lose her youth and beauty. Iduna searched the forest high and low, but the apple was nowhere to be found.
H2: The Suspects
Iduna began to suspect the other gods and goddesses of the forest. After all, who else would have known about the magical apple and its powers? She called a meeting to discuss the theft, and each of the gods and goddesses were questioned.
First, they questioned Loki, the god of mischief who was always up to no good. But he claimed that he had nothing to do with the theft, and insisted that there must be a bigger scheme at play.
Next, they questioned Thor, the god of thunder. He had always been a bit envious of Iduna’s beauty, but he swore that he had nothing to do with the theft.
Finally, they questioned Hel, the goddess of death. She had always been fascinated with the idea of stealing someone’s life force, but she also denied having anything to do with the theft.
H2: The Quest
Despite their questioning, no one would admit to having taken the apple. Iduna knew that she needed to take matters into her own hands. She decided to embark on a quest to discover who had stolen her apple.
She set out into the forest, determined to find any clues or evidence that she could. After days of searching, she came across a small, hidden cave deep in the woods. Inside, she found a basket of apples, including her own.
H3: The Betrayal
As Iduna was about to take back her apple, she heard a voice coming from the shadows. It was a voice she recognized – that of Hermod, the god of speed and messenger of the gods.
Hermod had always been a trusted friend to Iduna, but now he stood before her, admitting to having stolen her apple. He had been feeling old and tired lately, and he thought that stealing the apple would give him the youth and energy that he craved.
Iduna was heartbroken. She couldn’t believe that someone she had trusted so completely could betray her like this. But she realized that she couldn’t change what had happened. She took back her apple and left the cave, never speaking to Hermod again.
H2: The Aftermath
With her apple back in her possession, Iduna was able to stay young and beautiful forever. But something had changed inside of her. She no longer trusted those around her so easily, and was always on guard for any signs of betrayal.
The other gods and goddesses had also learned a valuable lesson from the theft. They realized that their actions had consequences, and that even the most trusted friends could turn on them. They learned to value each other and their friendships more than ever before.
In the end, everyone in the forest was a little bit wiser and a little bit more careful. And while Iduna would never forget the pain of being betrayed, she was grateful for the gift of eternal youth and beauty that the magical apple had given her.
Ponaučení z pohádky pro děti
Žila jednou skupina bohů a bohyň v nádherném lesu na středním území České republiky. Byli velmi šťastní a užívali si svůj život. Ale jedna bohyně, Iduna, měla zvláštní dar mládí a krásy. Vlastnila kouzelné jablko, které mohla sklízet a jíst pouze ona. To ji udržovalo v mládí a kráse navždy, což byl tajemství, které pečlivě střežila.
Jednoho dne, když Iduna sbírala jídlo, někdo ji ukradl její jablko. Byla zoufalá, protože věděla, že bez něj rychle zestárne a ztratí mládí a krásu. Iduna hledala les hoch i níž, ale jablko nebylo nikde k nalezení.
Iduna začala podezírat ostatní bohy a bohyně lesa. Kdo by jiný mohl vědět o kouzelném jablku a jeho schopnostech? Svolala schůzku, aby diskutovali o krádeži, a každý z bohů a bohyň byl vyslýchán.
Nejprve vyslýchali Lokiho, boha kouzel a podlosti, který byl vždy sobecký. Ale tvrdil, že s krádeží nemá nic společného, a tvrdil, že musí být v plánu něco většího.
Poté vyslýchali Thora, boha hromu. Vždy záviděl Iduninu krásu, ale přísahal, že s krádeží neměl nic společného.
Nakonec vyslýchali Hel, bohyni smrti. Vždy ji fascinovalo krást něčí životní sílu, ale i ona popřela, že s krádeží má cokoli společného.
Přestože byl vyslýchán každý, nikdo nechtěl přiznat, že jablko ukradl. Iduna si uvědomila, že musí vzít věci do svých rukou. Rozhodla se vydat na výpravu, aby zjistila, kdo jí jablko ukradl.
Vyrazila do lesa, rozhodnuta najít jakékoliv stopy nebo důkazy. Po několika dnech pátrání narazila na malou skrytou jeskyni hluboko v lese. Vevnitř našla koš s jablky, včetně svého.
Když se Iduna chystala vzít si zpět své jablko, slyšela hlas z temnoty. Byl to hlas, který znala – Hermoda, boha rychlosti a posla bohů.
Hermod byl pro Idunu vždy důvěrným přítelem, ale nyní stál před ní a přiznal, že jí jablko ukradl. Cítil se starým a unaveným a myslel si, že mu krádež jablka dá mládí a energii, které touží.
Iduna byla zlomená. Nemohla uvěřit, že někdo, komu plně důvěřovala, ji může takto zradit. Ale uvědomila si, že nemůže změnit to, co se stalo. Vzala si zpět své jablko a opustila jeskyni, s Hermodem už nikdy nemluvila.
S jablkem zpět v jejím držení byla Iduna schopna zůstat navždy mladá a krásná. Ale něco se jí změnilo uvnitř. Již tak snadno nevěřila lidem v okolí a byla stále obezřetná při jakémkoliv podezřelém chování.
Ostatní bohové a bohyně se také z této krádeže poučili. Uvědomili si, že jejich jednání má následky a že i ti nejvíce důvěryhodní přátelé se mohou proti nim obrátit. Učili se víc než kdy předtím, ocenili jeden druhého a své přátelství více než kdy předtím.
Nakonec byli všichni v lese trochu moudřejší a trochu opatrnější. A zatímco si Iduna nikdy nezapomene na bolest zrad, byla vděčná za dar věčného mládí a krásy, který jí kouzelné jablko dalo.
Napsat komentář