Dávná legenda vypráví příběh o krásné princezně, Hostině Aegirové, jejíž osud byl zcela nespravedlivý. Toto kouzelné město mělo být pro ni plné štěstí a radosti, ale místo toho bylo poznamenáno zradou a zlověstnými intrikami. Dokáže Hostina najít odvahu a sílu, aby se postavila proti zlým sílám a zachránila národ před zkázou? Připojte se k nám v tomto napínavém pohádkovém příběhu a zjistěte sami.
Hostina Aegirova: Když lehká snídaně dává sílu ve tmě
Byla jedna země zalesněná a plná tajemných jezer. V jejím srdci se vypínala hora Aegir, na jejímž vrcholu sídlila mocná bohyně. Ta udržovala rovnováhu v lesích a vody, a zároveň byla strážkyní všech lesních tvorů. Od doby, kdy si král Adalbert vymohl její přátelství, prospívala země a lidé na ní neznali války ani nouze. Jenže jednoho dne se zajímavá zpráva roznášela po celé zemi – král Adalbert pozval na hostinu své sousedy a přátele, aby oslavili den svého zrození.
Řemeslníci začínají připravovat hostinu
Po Adalbertově pozvání celá země vzrušeně reagovala. Král byl známý svou laskavostí a štědrostí, a jeho pořádané slavnosti byly legendární. Staří páni, normanské šlechtici i daleké obchodní partnery se těšili, že se opět setkají u královského stolu a ochutnají lahodné pokrmy, které si nechával připravovat ve svých kuchyních. Jeho rozhodnutí se také nelíbilo několika moudrým lidem, kteří varovali krále před tím, aby hodil převládající rovnováhu přírody a nechal se unášet touhou po bohatství a slávě.
Nicméně, Adalbert své hosty nezklamal. Rozhodl se uspořádat hostinu, která překonávala všechny dosavadní. Zásobovali ho vepřovou pečení, sytým pivem, slavnostním vínečkem a poslední třešničkou na dortu byla plnonevinná Košíčkova dcera, kterou král chtěl korunovat za nejkrásnější slečnu v zemi. V noci před hostinou se na hradbách mihly stíny a bouře slibovala špatnou předtuchu.
Aegir vydala varování a prozradila tajemství
Aegir věděla, že se na svém území děje něco špatného. Byla rozrušená nedotčeným klidem lesa a klepaly se jí o trochu nervózní ostrůvky. Také jí neunikla nervóznost poddaných pod její ochranou a přemýšlela, co by mohlo nastat. Třikrát se dala slyšet blesková rána a tajemný hlas jí s běsilkovou rychlostí předal důležitou zprávu. Na tuto hostinu zamířili spiklenci a její přátelství bude pro Adalberta nejlepším stříbřitým lukem.
To, co prozradila Aegir, věděla jen ona sama. Jejího varování se však tradičně nenechali uniknout její přátelé – jedním z nich byli také hajný a zvířata, kteří dělali v lesích svou práci. Slíbili, že se budou snažit chránit les a pomohou bohyni. Spiklenci však byli velmi zákeřní.
Ukradené zlaté vejce a vydírací dopis
Večer hostiny dorazili Adalbertovi přátelé. Potěšit je měl mimo jiné ohromný skleněný vitrín, kterou si nechal připravit pro výstavu starožitností. V ní král ukrýval své nejcennější poklady. Jako lákadlo pro hosty položil vedle vitríny panýsku se zlatým vajíčkem a napřáhl se, aby se mohl podívat pod víčko. V tom okamžiku ale zasyčel přepadový rapán, vitrína se roztříštila v tisíce úlomků a vajíčko zmizelo. Na rozsypaných sklenicích však byl vydírací dopis od spiklenců, kteří hrozili, že když jim král nepodepíše vejčitou smlouvu, neuvidí zlaté vejce půvabné Košíčky.
Hajný, oko v oko se spiklenci
Komužto vítr přivezl věsti, že je s lesy a zvířaty něco špatně, se mu připadala směšná hra, kterou s ním vládlo osud. Věděl by si rady s mnohem většími či menšími zločinci, ale když dorazil do lesa, jeho pohled se upnul na tři muže, s předním na krku jeho kuchyňské nůžky a v lasách, ve kterých byl nový jiný hajný, ani kilometr daleko nežil člověk. Muže se nelekli, ale na tuto nestvůru si určitě zkoušet zdravit nechtěli. „Kde máte vejce?“ opáčil hajný a pochopil
Ti ho vedeni svou zvrácenou myslí, mu řekli, že vajíčka byla alibisticky upuštěna pod stůl, když hostina velice pohubla. Ale, že mu podepíšou směšnou smlouvu a dostane svou dceru zpět. „Jak to chcete dokázat?“ stal se věcí jasnému, že hajný nyní krok za krokem, doslova na blízko a bez trhnutí v osmou, místo na supportu si najatého strážného, vystoupá si o patro nahoru a najde Košíčkovu dceru s očima zavařenýma slzama.
Košíčkova dcera se vrací na hostinu
Následující den se k hostině přidal hajný, který se rozhodl podpořit krále a války pokračovat nemusely. Jeho slova však narazila na nevěřícnost a nezájem. Králi se nelíbil rozsudek a spousta hostů se raději snažila bavit při ratania hrách, kroupy a jiných blbostech, než poslouchat ty, kteří Zemi kolem sebe vnímali. Najednou se však ve dveřích objevila Košíčkova dcera. Její oči byly rozpřádány strachem a zlostí. Adalbert pochopil, že to, co se stalo, musel být dopředu naplánován, a že se jeho přítel za každou cenu snaží získat jeden z nejcennějších pokladů země. Uvědomil si, že ohrožení vzájemného přátelství s bohyní způsobilo to, že se stal terčem spiknutí.
Návrat rovnováhy a velká posilující hostina
Královský festival nakonec skončil klidně a hosté se vrátili do svých domovů. Adalbert pochopil, že rovnováhu nevyleze na mouku, ale bude mnoho, mnoho práce, než bude moci znovu mluvit s bohyní o svých plánech. Na odpolední schůzce se vznešenými matadory nakonec nebylo téma pro hosta koledimuny. Hostinu jsme si připravili, ale hajný s Košíčkovou dcerou se rozhodli, že punc celé akce dá svoje tělo a obětují sebe pro lepší věc, tedy splynutí Země s nesčetným množstvím přírodních míst. A když zhasnou všechna světla a po půlnoci se loučí poslední strážci, ti dva se na lavičce v parku objímají a nevědí, zda přežijí další takovou příležitost.
Hostina Aegirova nakonec přinesla více, než se kdy očekávalo. Celá země se naučila, že rovnováha přírody a spolupráce s ní mohou přinést mnohem více než jakékoli zdroje a výhody. Král se stal znovu velkorysým a laskavým vládcem, který dbal o potřeby svých poddaných a o udržení vztahu s bohyní přírody. A Košíčkova dcera se stala první princeznou, která odmítla korunu království a našla svůj klid v náručí hajného a spolu s ním se stala první ochránkyní míst a zvířat.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Fairy tale „Hostina Aegirova“ teaches us the importance of maintaining balance in nature and being mindful of our actions. The story is set in a forested land where King Adalbert enjoys a close relationship with the powerful goddess Aegir, who maintains balance in the land’s forests and waters. The king invites his neighbors and friends to a lavish banquet, which was legendary for its fine food and drink.
However, a group of conspirators planned to steal the king’s most valuable treasure, an exquisite golden egg, and threatened to harm Košíčkova, the beautiful and innocent daughter of the cook, unless the king signed a contract. Aegir had warned of danger, and her friends, including the forest animals and a wise hunter, promised to protect the land.
Despite the conspirators‘ greed and their attempt to destabilize the natural order, balance and harmony eventually prevailed. The banquet ended peacefully, and Košíčkova found solace in the arms of the hunter, dedicating herself to protecting the land and its inhabitants.
The story illustrates the dangers of greed and excess, which can upset natural order and bring ruin. It also emphasizes the importance of working with nature and respecting it, rather than exploiting it for personal gain.
Napsat komentář