Byla jednou jedna země, kde se rozprostíral temný a tajemný les, plný neuvěřitelných bytostí a záhadných míst. V jeho srdci se nacházel Ďáblovský taneční sál, krásné a okouzlující místo, kterému vládl samotný Satan. Vedle něj stál Statek ďábla, obrovský statek, obklopený plodem a obilím, jehož půda byla bohatá a úrodná. Ačkoli tyto dvě kolemjdoucím připadaly jako ideální podmínky k životu, strach se v očích obyvatel často plazil a tajemné síly se staly nedílnou součástí života v této zemi. V této krevní pohádce objevíte více o osudu několika mladých lidí, kteří se pokusili své štěstí v této oblasti.
Once upon a time, in the heart of the Czech Republic, there was a magnificent palace known as the Ďáblovský taneční sál, or the Devil’s Dance Hall. The extravagant structure had been built by a wealthy nobleman for his daughter’s wedding, but it had quickly become a symbol of opulence and decadence.
The Devil himself was said to have taken a liking to the Dance Hall, and would often be seen lurking in its shadows during the evening events. But one night, he decided he wanted to make it his own.
The Devil approached the nobleman who owned the palace and made him an offer he couldn’t refuse. In exchange for ownership of the Dance Hall, the Devil promised to give the nobleman riches beyond his wildest dreams.
The nobleman, greedy and tempted by such a proposition, accepted the deal without hesitation. The Devil claimed the Dance Hall as his own and promptly renamed it to Statek ďábla, or the Devil’s Estate.
From that moment on, the Statek ďábla became a place of darkness and despair. The once-magnificent halls were filled with the stench of sulfur, and the air was thick with the sounds of tortured souls.
But the Devil was not content with just owning the estate; he also sought to trap the souls of those who dared to enter. It was said that he would play a mysterious tune on his violin, and any who heard its haunting melody would be compelled to dance until they collapsed from exhaustion.
Many tried to resist the Devil’s spell, but none were able to break free from the power of the enchanting music. The only hope for those trapped in the Devil’s estate was to find the source of the music and destroy it.
But this was no easy task. The Devil was cunning, and he had hidden his violin deep within the labyrinthine halls of the estate. It was said that the only way to find it was to follow the trail of the Devil’s victims, whose footsteps could be heard echoing through the corridors.
Those who dared to attempt the mission during the day quickly discovered that the estate’s layout changed constantly. It was said that the Devil himself would move the walls and doors, making it nearly impossible to navigate.
But despite the many challenges that awaited them, there were still those who were brave enough to face the Devil’s estate. One such hero was a young man named Jan, who had heard the story of the Statek ďábla and its curse.
Jan decided to put an end to the Devil’s reign of terror and set out to find the source of the music. He navigated the twisting halls, avoiding traps and pitfalls along the way, until he finally came upon the Devil’s violin.
With a mighty swing, Jan shattered the cursed instrument, putting an end to the Devil’s music forever. The spirits of the Devil’s victims were released, and the once-dark halls of the palace were filled with light.
Jan emerged from the Devil’s estate a hero, and the people of the Czech Republic hailed him as a savior. The Statek ďábla was no longer a place of evil and torment, but a reminder of the dangers of greed and temptation.
And so, the moral of the story was clear: no amount of riches or opulence could ever be worth the price of your soul.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Bylo jednou v srdci České republiky nádherné palác Ďáblovský taneční sál. Byl postaven bohatým šlechticem pro svatbu své dcery, ale brzy se stal symbolem bohatství a dekadence. Sám ďábel měl rád palác a během večerních akcí se často plížil v jeho stínech. Ale jedné noci se rozhodl, že si ho vezme jako svůj vlastní.
Ďábel přistoupil k šlechtici, který palác vlastnil, a nabídl mu dohodu, kterou nemohl odmítnout. Za vlastnictví tanečního sálu ďábel slíbil šlechtici bohatství, jakož ani nechetl slyšet. Chamtivý šlechtic bez váhání přijal nabídku ďábla.
Od té doby se Statek ďábla stal místem temnoty a zoufalství. Dříve nádherné sály byly plné síry, a vzduch byl silný zvuky mučených duší. Ďábel nebyl spokojen pouze s vlastnictvím statku, chtěl také chytit duše těch, kteří se odvážili do něj vstoupit. Hrál tajemnou píseň na svém housličkách a každý, kdo slyšel jeho kouzelnou melodie, byl nutit tančit, dokud se nezhroutil vyčerpáním.
Mnoho se snažilo odolat ďáblově kletbě, ale nikdo se nebyl schopen osvobodit z moci kouzelné hudby. Pouze naděje pro ty uvězněné v ďáblově statek bylo najít zdroj hudby a zničit ho.
Ale to nebyl snadný úkol. Ďábel byl mazaný a své housličky ukryl hluboko v chodbách statku. Říkalo se, že jediný způsob, jak je najít, je následovat stopy ďáblových obětí, jejichž kroky byly slyšet v chodbách.
Ti, kdo se odvážili zkusit tento úkol během dne, rychle zjistili, že rozloha statku se neustále mění. Říkalo se, že sám ďábel by přemístil zdi a dveře, čímž by bylo téměř nemožné se v nich orientovat.
Nicméně, navzdory mnoha výzvám, které je čekaly, byli stále ti, kteří byli odvážní dost na to, aby se postavili ďáblovi v koutě. Jedním takovým hrdinou byl mladý muž Jan, který slyšel příběh o statek ďábla a jeho kletbě.
Jan se rozhodl ukončit ďáblovu vládu hrůz a jal se hledat zdroj hudby. Procházel křivolakými chodbami, vyhýbal se lopotám a pastem na cestě, až konečně narazil na ďáblovy housle.
S mocným mávnutím Jan dala housle prasknout, což navždy ukončilo ďáblovu hudbu. Duchové ďáblových obětí byly osvobozeny a bývalé temné sály paláce se naplnily světlem.
Jan vstal z ďáblova statku jako hrdina a lidé v České republice ho označili jako spasitele. Statek ďábla už nebyl místem zla a utrpení, ale připomínkou nebezpečí chamtivosti a pokušení.
Moral of the story: žádné bohatství a přepych nemohou být nikdy o tolik důležitější než cena vaší duše.
Napsat komentář