Pověst o Ďáblově tanečním sálu

Dávno v dávných dobách, kdy se ještě věřilo na kouzla a střety s nadpřirozeným nebyly nic neobvyklého, se odehrával příběh, který dodnes vyprávějí v České kotlině. Tento příběh vypráví o tajemném tanečním sálu, který se nacházel uprostřed hlubokého lesa a patřil samotnému ďáblovi. Jeho síla byla tak velká, že nemohl být viděn lidským okem a jen ti odvážní, kdo se odhodlali proniknout do jeho síní, viděli, co se tam skutečně děje. Tento příběh se nazývá “Pověst o Ďáblově tanečním sálu” a je jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších českých pohádek.
Pověst o Ďáblově tanečním sálu – strašlivý pocit hříchu

Napadlo vás někdy, jak by to asi vypadalo, kdybychom se dostali do samotného pekla? Pověst o Ďáblově tanečním sálu nás zavede až do samého středu pekla, kde se odehrává neuvěřitelná taneční vřava. Tento příběh se dochoval od pradávna a má četné varianty. My vám ho přinášíme v podobě, jakou ho znají v České republice.

Hlavní postavou pověsti je kohoutík, který žil v malém městě v Českých zemích. Byl to praktický a pilný ptáček, který vždycky vstával jako první, aby zpíval svým lidem nový den. Jednou zimní noci se ale stalo něco neuvěřitelného. Zatímco kohoutík zpíval svou zvyklou píseň, náhle se ozvalo podivné šramotění. Zpočátku si ptáček myslel, že je to jenom vítr, ale ono šramocení bylo stále hlasitější a hlasitější.

Když se konečně otočil, uviděl, jak se ze země zvedá nějaký podivný dým. Ten se postupně zvětšoval až do té míry, že bylo vidět pouze černou mlhu. Kohoutík si myslel, že je to nějaký divný sen, tak se rozhodl pustit se za tou mlhou a vidět, co se skrývá za tímto zvláštním jevem.

Jakmile vkročil do této temné oblasti, cítil se malý a slabý. Bylo mu hrozně zima a slyšel temné smíchoty v dálce. Netušil, kde se vlastně nachází a co se mu snaží navést cestu. Když se konečně dostal blíže ke zdánlivému zdroji smíchu, uviděl velký bílý portál. Dým stoupal z portálu a stoupala z něj i hudba.

Kohoutík se rozhodl portál projít, aniž by věděl, co tam najde. Jakmile vkročil dovnitř, uvítal ho obraz, jaký si vůbec nedokázal představit. Ďábel a jeho služebníci tančili a koketovali s pozvanými hosty. Kohoutík cítil, jak se jeho tělo ochromuje a přitom se mu zdálo, že vidí věci, které by neměly nikdy spatřit.

Ačkoliv mu bylo z toho zle, nemohl odejít, protože ho ďábel sám uvěznil do tohoto neuvěřitelného tanečního sálu. Toto místo bylo pro kohoutíka jako zlá noční můra a ze strachu cítil, že se mu ztrácí schopnost dýchat. Jakoby se mu čas a prostor pod jeho nohami podlomovaly. Prošel všemi úkroky, po nichž člověk přes svoje tělo cítí ten bolestný pocit, který bychom asi uzemnili jako teny nejhorší pocit hříchu.

Když se konečně vrátil do skutečného světa, s velkým úlevou si uvědomil, že je to jenom pověst, která mohla být použita jako výchovné pravidlo pro lidi. Učí nás, abychom se drželi svého života a snažili se vyhýbat všem těm nebezpečným místům, které mohou být v našem životě.

Pověst o Ďáblově tanečním sálu tak ukazuje, jak mocné může být naše podvědomí a jak může být snadné propadnout těmto temným místům. Proto bychom se měli vždy držet svých hodnot a nekoukat po vecích, které nás mohou stáhnout do nevratného spádu. Dokážeme-li se obejít i bez těch nejnebezpečnějších pověstí, můžeme dosáhnout nevídaných výšin a přinášet lidem radost, sílu a energii, které budou oslavovat po celém světě.

Ponaučení z pohádky na dobrou noc

Pověst o Ďáblově tanečním sálu je neuvěřitelný příběh, který varuje před nebezpečím, které hrozí, když se dostaneme do nepatřičných situací. Kohoutík se nechal strhnout do pekla, kde byl zahrnut do smyslné taneční vřavy, z níž se marně snažil uniknout. Tento pocit hříchu připomíná, že tím, že se necháváme unášet pokušením, můžeme ztratit kontrolu nad svým životem. Pověst tedy nás učí, jak je důležité držet se svých hodnot a vyhýbat se nebezpečným situacím, aby se neocitli v situacích, které by případně mohly být nezvladatelné. Pověst o Ďáblově tanečním sálu nám také připomíná, jak mocné a nebezpečné mohou být naše vlastní myšlenky a jak je důležité pracovat na svém podvědomí a vnímat skutečnost tak, jak skutečně je.