„Byla jednou jedna malá holčička jménem Mařenka a chlapec, kterému říkali Jeníček. Žili v malebné vesničce uprostřed lesů a hor v České republice. Jejich neuvěřitelné dobrodružství a láska k přírodě se přenese až do nejvzdálenějších koutů světa. Zkuste se posadit a připravte se na fantastický příběh o Mařence a Jeníčkovi, který očaruje každého, kdo se do něj ponoří.“
Mařenka a Jeníček Pohádka: Jak Dvě Děti Našla Svou Cestu Domů
Mařenka a Jeníček byli dva děti žijící v malé stodole omylem odloučené od svých rodičů v lese. Bez svého domova a bez svých rodičů, děti musely najít svou cestu zpět domů. Toto je jejich příběh.
Když Rodiče Odešli do Města
Mařenka a Jeníček měli skvělý život. Žili s milujícími rodiči v krásné stodole uprostřed lesa. Objevovali nová místa v okolí, hráli si a pomáhali s prací na poli. Jenže jednoho dne rodiče odešli do města pro zásoby a zůstali déle, než obvykle. Děti se začaly bát, co se stalo.
Bez rodičů a bez jídla se musely Mařenka a Jeníček postarat o sebe. Našli nějaké ovoce a zeleninu v zahradě, ale brzo byla ta zásoba prázdná a děti už neměly co jíst. Ostýchali se jít za dobytek, protože se jim zdálo, že je to nebezpečné. Museli tedy jet hledat jídlo daleko do lesa.
Ztracené ve Lesě
Cestou kamením, klacky a již hloupě kličkovali. Nakonec došli k útesu, ze kterého byly krásné výhledy. Chtěli si všechno osobně prohlédnout a tak se rozhlíželi kolem sebe. Jak se však ukázalo, osmdesát metrů obloukem do tmy, ztratili se na půli cesty. Začně se třást a jen slzy jim tekly po tváři. Zavolali na rodiče, ale nikdo neodpověděl.
Děti se snažili vrátit domů, ale nejspíš šli úplně špatným směrem. Stali se z nich stoprocentní ztracení a z dětí bezstarostných se staly děti, které se musely poprat se svými největšími obavami. Jen nevěděly, kudy vyrazit dál.
Bezdomovci doleva, kratší cestou budou vpravo
Během pěšího pochodu úplně náhodou narazili na divoženku. Ta jim poradila, aby šli na sever. Našli jsouště jiný pavouk, který jim druhou cestu, kratší a jednodušší dovedl domů. Děti byly vděčné, ale cesty byly natolik rozdílné, že se nedokázaly rozhodnout, který pavouk pomohl víc.
Nakonec tedy vsadili na první radu, a tedy šli na sever. Bezdomovčíků bylo víc a mařenka s bráchou se rozhodli je následovat, třeba se zajistní. Jenže brzy zjistili, že není bezpečné rozkazovat. Bezdomovci říkali: „Víte, když nikdo neví, kde se v lese nacházím, mám obavy, aby mi někdo něco neudělal. A tak si nedokážeme dovolit ztratit žádnou cestu, která se objeví na obzoru“.
Starosvětská Foro
Blízko lesa se pak setkali s nadprůměrně samostatnou Foro. Ta byla plná radosti i strachu, ale přesto je radila. Povídala čekat, až se zkontrolovala cesta na dalších místech. A tak se stalo, že večer s obavami i se slzami v očích našli svoji rodnou usedlost.
Žijí šťastně
Výlet do lesa způsobil vtipálkovi a vtipálkyni přinejmenším tolik zážitků, aby je mohli vzít úplně jinými očima. Všechno se ale obrátilo k lepšímu v tom okamžiku, kdy stála opět doma. Rodiče u nich byli, jídlo připraveno a děti plni různých dojmů. Osvobození, euforie a slunce v jejich očích.
Mařenka a Jeníček uvěřili, že cesta vždy má svůj smysl a každá zatáčka může vést tam, kam patříme. Tak si užívali každý den svého života plnými doušky. A dne, který jelikož byl velkou oslavou, si připomněli svůj poutavý a napínavý příběh, kdy se ztratili v lese. Usmívali se a uvědomovali si, že cesta domů má stále své kouzlo, indicii a vše, co potřebujete, jsou vaše srdce a důvěra v sobě.
Ponaučení z Mařenka a jeníček pohádka
Pohádka o Mařence a Jeníčkovi nám ukazuje, že cesta v životě má svůj smysl a každá zatáčka může vést tam, kam patříme. Když se děti ztratí v lese, musí se poprat se svými obavami a hledat cestu domů. Na této cestě potkávají různé lidi a tvory, kteří jim pomáhají nebo je nutí se rozhodovat sami. Nakonec najdou cestu domů a uvědomují si, že mají v sobě sílu a důvěru, aby se dostali tam, kam patří. Pohádka nás učí, že nejdůležitější věcí v životě je mít důvěru v sebe sama a nevzdávat se, dokud nenajdeme cestu domů.
Napsat komentář