“Byla jedna pohádka, která se vyprávěla vždycky slovo za slovem pozpátku. Lidé si říkali: ‘Povídám povídám pohádku a povídám ji pozpátku.’ A jak se tato pohádka vyprávěla? To se dozvíme právě teď.”
H2: Povídám povídám pohádku a povídám ji pozpátku
H3: Jak se to všechno začalo
Když se země otočila a slunce zapadlo za horizont, začal vypravovat starý děda neuvěřitelnou pohádku. Byla to pohádka, jakou ještě nikdo nikdy neslyšel. Pohádku, kterou nikdo neuměl vyprávět. Děda však byl jiný, byl to nejzkušenější vypravěč ze všech, kdo kdy pohádky vyprávěli. A tak začal vyprávět.
H3: Život jednoho jezevčíka
Povídá děda: “Byl jednou jeden jezevčík, který žil v lese u řeky. Byl to zvláštní jezevčík, protože dokázal mluvit s jinými zvířaty. Měl mnoho přátel, ale jeho nejlepším přítelem byl medvěd. Medvěd mu říkal “jedenku” a on mu říkal “bosý”. Žili spolu dlouho a podnikali si spoustu dobrodružství. Jednoho dne se však stalo něco hrozného. Medvěd spadl do propasti a zemřel. Jedenku to velmi bolelo a chtěl udělat něco, aby se svému příteli omluvil.”
H3: Cesta za pomocí víly
“Jedenku napadlo vyhledat vílu a požádat ji o pomoc. Šlo to však snadněji říct, než udělat. Víla totiž žila v dalekém lese, kde to bylo nebezpečné. Jedenku se však rozhodl, že se vydá na cestu za vílou.”
H3: Potkání s veverkou
“Dlouho šel po lesních cestách, když najednou potkal veverku. Veverka se ho zeptala, kam jde a on jí to řekl. Veverka mu poradila, aby se nevydával sám na cestu, ale aby si s sebou vzal někoho dalšího. Jedenku se to zdálo jako dobrá rada a tak šli společně dál.”
H3: Jak se setkali s hadem
“Na cestě potkali hada, který měl kouzelné vlastnosti. Hned si uvědomili, že potřebují jeho pomoc na své cestě za vílou. Hada však nebylo snadné přesvědčit, aby jim pomohl. Museli mu slíbit, že mu po nalezení víly dají jeho oblíbený jídlo – kuře.”
H3: Setkání s vílou a splnění přání
“Když dorazili k víle, požádali ji o pomoc. Víla souhlasila, ale měla jedno podmínky – museli splnit její přání. Chtěla, aby zasadili strom, který vyrostl pouze z jedné semínka, což bylo velmi těžké. Jedenku, veverku, hada a vílu však toto kamenné přání neodradilo. Společně se šli dát na práci a dali do toho všechny své síly. Nakonec se jim to podařilo a strom vyrostl.”
H3: Vytvoření památníku pro medvěda
“Pohádka má však šťastný konec. Jedenku, veverku, hada a vílu napadlo, že by pro medvěda mohli vytvořit památník. Postavili mu památník ze dřeva a na vrcholu stromu umístili kámen s nápisem. Medvěd tak bude navždy připomínán jako dobrý kamarád a přítel.”
H2: Konec pohádky
A tak se povídání dědečka dostalo do konce. Byla to pohádka o tom, jak síla přátelství a spolupráce dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. Pohádka plná dobrodružství, kouzel a překvapení. A ať už se děti budou bát tmy, nebo nebudou, tato pohádka je určena pro každého, kdo si chce zkrátit chvíle tím, že popojde do světa fantazie a představivosti.
Ponaučení z Povídám povídám pohádku a povídám ji pozpátku
Tato pohádka o jezevčíkovi, jehož nejlepším přítelem byl medvěd, přináší velký morální příběh. Když medvěd tragicky zemřel, jezevčík chtěl najít pomoc – v tomto případě vílu – aby se omluvil svému ztracenému příteli. Na cestě se jezevčík, veverka a had museli spojit síly a spolupracovat, aby mohli splnit přání víly a zasadit strom z jedné semínka. Na konci společně postavili památník pro medvěda. Pohádka poukazuje na to, že silné přátelství a spolupráce jsou k nezaplacení a že v těžkých časech se můžeme spolehnout na lidi kolem nás.
Napsat komentář