„Dávno, dávno před mnoha lety, když se ještě válčilo mezi Lidským světem a Říší magie, žil v kouzelném lese kouzelný sněhulák. Jeho jméno bylo Sněhulák a žil s dalšími kouzelníky zimy uprostřed nekonečné bělosti sněhu. Všechno bylo výborné až do té doby, kdy do jejich kouzelnické říše pronikl zlý čaroděj. Nyní stojí Sněhulák a jeho přátelé tváří tvář největšímu nebezpečí, a tak začíná příběh o záchraně světa v zimě, nazvaný Sněhulák a Kouzelná zima.“
Obsah článku
Sněhulák a kouzelná zima – Pohádka o zázračném přátelství
Jednou za chladné zimy byla vesnička zakrytá hrubou vrstvou sněhu. Děti doslova křičely radostí, když viděly to bílé kouzelné koberce a některé z nich neodolaly pokušení a musely si postavit sněhuláka. Setmělo se a děti se příliš nechtěly vrátit do svých domů. Všichni se shromáždili kolem sněhuláka a dívali se na jeho medové oči a mrkvový nos, když náhle vytryskl z obrovského sněhového hrnce a povídá: „Zdraví vás, já jsem Sněhulák.“
Soudruh Sněhulák
Děti se strašně bavily, poslouchaly jeho pohádky a dozvídaly se, co všechno dokáže dělat během zimy. Sněhulák byl úžasným vypravěčem a zábavným kamarádem pro všechny. Postupně si na něj děti vytvořily velmi silné přátelství. Necítili se sami, dokonce si po celé vesnici získal pověst a vlastně se stal jakýmsi „soudruhem“.
Začarovaná zima
Noc se blížila, a tak se děti rozhodly vrátit domů. Sněhulák ale byl zoufalý. Věděl, že brzo přijde jarní slunce a on se rozpustí. Řekl si, že by si moc přál zůstat navždy tady, mezi svými přáteli. Děti mu daly impuls, aby si přál a klapnul do rukou, tady se přece stane všecko možné. Sněhulák na něj klapnul, a najednou celá vesnice ochladla a upadla do zimního spánku. Byla to také sněhulákova magie, která z pomocí dětí začarovala celou vesnici!
Začarovaná země
Druhý den ráno, když se všichni probudili, viděli mnohem víc než jen kouzelné koberce sněhu. Byla to země pod sněhem, ale zázračná! Když šlapali na sníh, cítili pod svýma nohama jakési „hřmění“ a viděli, jak se okolní domy třesou. Dnes tu bylo také tajemství. A v kostele, odkrytém sněhem, najednou uviděli postavu, která se jejich pohledu neubránila. Byla to tvář Sněhuláka, který je bezpečně chrání tento kouzelný svět pod sněhem.
Probouzení vesnice
Sněhulák stál jako hlídač na náměstí, když mladý kluk Vánek řekl, že by si přál vrátit zimě zpět a lidi zase oživit. Sněhulák se kouknul do Vánkových očí a zaklepalcováním ruky přání splnil.
Vesnička se probudila a občané se shromáždili na náměstí. Každý se podivoval a ptal se, co se vlastně stalo s jejich vesnicí. Když děti řekly celou pravdu, lidi jim nevěřili, byli přece pořád v té vesnici. Děti ale měly záznamy ze svých skvělých návštěv se Sněhulákem, takže obyvatelé vesnice naštěstí uvěřili. Odtud začala také tradice stavět Sněhuláky kroužkem dětí i dospělých. A tak se každou zimu vesnice obklopuje mnoha kouzelnými sněhovými postavičkami.
Sněhulák a jeho kouzelná zima učinili sílu přátelství a přání, aby náš svět fungoval tak, jak má. Je to skvělý příběh pro všechny věkové kategorie, nejen pro děti. Takže si během zimy udělejte čas a stavte sněhuláky kroužkem svých kamarádů a rodiny. Kdo ví? Možná, že i vy potkáte Sněhuláka!
Ponaučení z pohádky pro děti
V pohádce o Sněhulákovi a kouzelné zimě se dozvídáme o síle přátelství a touze po naplnění přání. Sněhulák se stane kamarádem dětí v zimní vesničce a získá si pověst jakožto „soudruh“. Když má ale strach, že se rozpustí a zima skončí, děti mu pomohou splnit si přání, aby zima trvala navždy a vesnice byla zachráněna. Jejich klapnutí do rukou začarovalo celou oblast a proměnilo ji v zázračný kouzelný svět pod sněhem. Sněhulák stál jako hlídač, dokud nápadník nevypronesl své přání o navrácení zimy. Vesnice se probudila k novému dni a občané si uvědomili sílu Sněhulákova kouzla. Pohádka nás učí, že přátelství a vzájemná podpora mohou být velmi silné a že vyslyšení přání může mít nečekané důsledky. Pohádka nabádá čtenáře k trávení času s kamarády a rodinou a k vytváření kouzelných momentů plných radosti a štěstí.
Napsat komentář