„Byla jednou jedna pohádka, která vyprávěla o drobném prasátku a jeho dobrodružství s magickou prasečí misou. Tato pohádka se odehrává v tajemné říši lesů, kde žijí různá zvířata a kouzelné bytosti. Příběh začíná jednoho letního dne, kdy se prasátko odváží vstoupit do tajemného lesa a objeví unikátní dar od kouzelné víly. Co všechno ho čeká na jeho cestě plné dobrodružství a napětí? To se dozvíte v Pohádce o Prasečí Misce.“
Once upon a time, in a small village in the Czech Republic, there lived a poor farmer named Jan. He had a wife and three children, but they struggled to make ends meet. They owned a small plot of land where they planted vegetables and raised animals, but it wasn’t enough to feed their family and sell at the market.
One day, while Jan was plowing his field, he noticed something glimmering in the sun. As he got closer, he realized it was a small, shiny object buried in the dirt. Curiosity got the better of him, and he dug it out.
To his surprise, it was a precious, golden piggy bank. Jan had never seen anything like it before. He examined it closely and saw that it had intricate designs engraved on its surface. He gently shook it, and it made a clinking sound. He knew that it was filled with coins and that he had stumbled upon a fortune.
Jan was overjoyed and decided to take the piggy bank home. He showed it to his family, and they too were amazed by its beauty. They opened it, and to their surprise, it was indeed filled with coins. They counted and counted, but they lost track of how much money they had.
Jan and his wife were ecstatic. They could finally pay off their debts and buy new clothes for their children. They could even invest in their farm and expand their business. Life was looking up for the family.
But things took an unexpected turn. One night, as they were sleeping, they heard a strange noise. It sounded like someone was in their house, but when they investigated, they found nothing.
The next night, the same thing happened. They heard a noise, but when they checked, they found nothing wrong, and the piggy bank was still there, untouched.
But the third night was different. When they woke up, they saw that the piggy bank was missing. They searched everywhere for it, but it was gone.
Jan suspected that someone had stolen it, but who would be so cruel? It was their only hope to a better life. He asked his neighbors, but no one had seen anything suspicious.
Days turned into weeks, and the family lost hope. They knew they would never find the piggy bank again. But then, one day, something miraculous happened.
Jan was walking through the forest when he heard a faint noise. It sounded like something was dripping into a metal container. He followed the sound and found himself in front of a tiny, rundown cottage.
Curiosity sparked, Jan peeked inside and saw an old woman stirring a large cauldron. She noticed him and invited him in. She was the ugliest woman he had ever seen, but her welcoming smile made her seem kind.
The old woman asked him why he was there, and Jan told her his story. He explained how he had found the valuable piggy bank, how it had been stolen, and how he was desperate to get it back. The old woman listened attentively and then asked him to describe the piggy bank in detail.
Jan did his best to recall each design on the piggy bank and even the sound it made when shaken. The old woman nodded knowingly and then said: „I think I know where your piggy bank is, but you must do something for me first.“
Jan was hesitant but desperately wanted the piggy bank back, so he agreed to help. The old woman demanded that he fetch a golden spoon from a distant kingdom. She told him that this spoon was more valuable than the piggy bank and that he could sell it for millions of coins.
Jan was reluctant to leave his family for such a long trip, but the thought of finally being able to buy everything his family needed outweighed his doubts.
He left the village, with nothing but hope in his heart, and started his journey, which took him months. He traveled through mountains, across rivers, and through thick forests. There were times he wanted to give up, but he knew the reward would be worth it.
Eventually, he reached the kingdom where the golden spoon was held. He convinced the royal family to lend it to him for a short time, promising to return it promptly. The spoon was beautiful, and he marveled at its craftsmanship.
With the spoon in hand, he started his journey back to the old woman’s cottage. But he soon discovered that the spoon was cursed. Every step he took, he lost a piece of his clothing, his shoes, his hair, and eventually, his skin. He was down to his bare bones when he finally reached the old woman’s cottage.
She took one look at him and cackled; „You fool! Why did you take the cursed spoon?“ Jan was weak and knew that he had failed. He couldn’t even think about the piggy bank anymore.
But then, the old woman disappeared and reappeared with the precious piggy bank. She handed it to him, and the curse on the spoon lifted. Jan was dumbfounded. He couldn’t believe that the old woman had kept the piggy bank all this time.
He thanked her, and she cackled again. „You humans are so foolish. You chase after material things when you should focus on what’s important. The piggy bank was never yours to keep, but I will let you keep it this time.“
Jan didn’t understand what she meant, but he knew that he wasn’t going to question it. He left, with the piggy bank and spoon in tow, and headed back to the village with the speed of light.
When he returned, his wife and children were ecstatic to see him. They were even more overjoyed to see the piggy bank, which was now shining brighter than ever. Jan told them about his adventures and how the old woman was the one who had taken the piggy bank in the first place.
The family was happy, but they knew that the old woman was right. They realized that the most important things in life were their love for each other and their simple joys.
From that day on, they focused on their family, their farm, and their happiness. The piggy bank became a reminder of the importance of humility, gratitude, and love.
The end.
Ponaučení z pohádky pro děti
V dávné době v malé vesnici v České republice žil chudý farmář jménem Jan. Měl ženu a tři děti, ale neměli dost peněz na prosté potřeby. Vlastnili malý kus země, kde pěstovali zeleninu a chovali zvířata, ale to nestačilo na to, aby uživili rodinu a prodávali na trhu.
Jednoho dne, když Jan oral svoje pole, zpozoroval něco zářícího na slunci. Jak se k tomu přibližoval, zjistil, že to byla malá, lesklá věc ukrytá v zemi. Zvědavost ho přemohla a vyhrabal to.
K jeho překvapení to byla cenná, zlatá pokladnička. Jan nic takového ještě nikdy neviděl. Prohlédl si ji pečlivě a viděl, že má složité dekory vyryté na povrchu. Jemně to zatřásl a zaslechl zaklepaný zvuk. Věděl, že je plná mincí a že na náhodu narazil na majetek.
Jan byl nadšený a rozhodl se pokladničku odnést domů. Ukázal ji své rodině a i oni byli ohromeni její krásou. Otevřeli ji a k jejich překvapení byla opravdu plná mincí. Počítali a počítali, ale ztratili přehled, kolik peněz mají.
Jan a jeho manželka byli nadšeni. Mohli konečně splatit své dluhy a koupit nové oblečení pro své děti. Navíc mohli investovat do své farmy a rozšířit své podnikání. Život se zdál být lepší pro celou rodinu.
Ale věci se zvrtly. Jedné noci, když spali, slyšeli podivný zvuk. Zní to, jako by někdo byl v jejich domě, ale když zajistili, nenašli nic.
Další noc se stalo totéž. Slyšeli zvuk, ale když se podívali, neobjevili nic a pokladnička byla pořád nedotčená.
Ale třetí noc byla jiná. Když se vzbudili, viděli, že pokladnička chybí. Hledali ji všude, ale zmizela.
Jan podezíral někoho, kdo ji ukradl, ale kdo by byl tak krutý? Byla to jejich jediná naděje na lepší život. Zeptal se svých sousedů, ale nikdo neviděl nic podezřelého.
Dny se měnily v týdny a rodina ztratila naději. Věděli, že už pokladničku nikdy nenajdou. Ale potom se stalo něco zázračného.
Jan šel lesní cestou, když zahlédl slabý zvuk. Slyšel to jako něco, co kapá do kovové nádoby. Následoval zvuk a ocitl se před malým, větrným domečkem.
Kuriozita se probudila, Jan nahlédl dovnitř a uviděl starou ženu míchající velký kotlík. Všimla si ho a pozvala ho dovnitř. Byla to nejotevřenější žena, kterou kdy viděl, ale její úsměv ji nechával vypadat jako dobrá osoba.
Stará žena se ho zeptala, proč tam je, a Jan jí řekl svůj příběh. Vysvětlil, jak našel cennou pokladničku, jak mu ji ukradli a jak byl zoufalý, že ji získá zpět. Stará žena pozorně poslouchala a pak ho požádala, aby jí nejprve něco udělal.
Jan byl nejistý, ale zoufale chtěl dostat pokladničku zpět a tak souhlasil s jejím požadavkem. Stará žena žádala, aby pro ni získal z dalekého království zlatou lžičku. Řekla mu, že tato lžička je víc než cennější než pokladnička a že ji může prodat za miliony mincí.
Jan váhal opustit svoji rodinu na tak dlouhou cestu, ale myšlenka konečně koupit věci, které jeho rodina potřebovala, vážila víc než jeho pochybnosti.
Opustil vesnici s nadějí v srdci a začal svou cestu, která trvala měsíce. Cestoval přes hory, řeky a husté lesy. Byly chvíle, kdy chtěl vzdát, ale věděl, že odměna za to bude stát za to.
Nakonec dorazil do království, kde byla zlatá lžička uložena. Podařilo se mu přesvědčit královskou rodinu, aby mu ji na krátký čas propůjčili, slibujíc, že ji vrátí rychle. Lžička byla krásná a Jan se divil jejímu řemeslnému zpracování.
S lžičkou v ruce započal zpět na cestu ke kouzelnice. Ale brzy zjistil, že lžička byla prokletá. Každým krokem, jakým udělal, ztrácel kus svého oblečení, bot, vlasů a nakonec i svou kůži. Byl na holých kostech, když konečně dorazil ke kouzelnici.
Podívala se na něj a hlasitě se zasmála; „Ty hlupáku! Proč jsi si vzal zatracenou lžičku? „Jan byl slabý a věděl, že selhal. Nemohl o pokladničku ještě přemýšlet.
Ale potom se kouzelnice ztratila a znovu se objevila s cennou pokladničkou. Podala ji Janovi a kletba na lžičce se zvedla. Jan byl ohromen. Nemohl uvěřit, že stará žena držela pokladničku celou dobu.
Poděkoval jí a ona se znovu zasmála. „Vyhánějí vás lidé. Honíte se po hmotných věcech, když byste se měli soustředit na to podstatné. Pokladnička nebyla věcí, kterou jste si měli ponechat, ale tentokrát vám ji nechám.“
Jan nerozuměl, co tím myslela, ale věděl, že to už nebude řešit. Opustil ji s pokladničkou a lžičkou a vydal se zpátky do vesnice s mohutnou rychlostí.
Když se vrátil, jeho manželka a děti byli nadšeni, když ho viděli. Byli ještě více nadšeni, když viděli pokladničku, která nyní zářila světleji než kdy dřív. Jan jim vyprávěl o svých dobrodružstvích a o tom, jak stará žena byla ta, kdo vzal pokladničku jako první.
Rodina byla šťastná, ale věděli, že stará žena měla pravdu. Uvědomili si, že nejdůležitější věci v životě jsou láska k sobě navzájem a jejich jednoduchá radost.
Od té doby se zaměřovali na svou rodinu, farmu a štěstí. Pokladnička se stala připomínkou důležitosti pokory, vděčnosti a lásky. Konec.
Napsat komentář