Byla jednou jedna krásná a čarodějná země, ve které se odehrávaly neuvěřitelné příběhy a zázraky. Jedno z nejtajemnějších míst této země byla hradní zeď, za kterou se skrývala hrůzostrašná bytost nazvaná „Lebka ve zdi“. Lidé se už dlouho báli této bytosti a nikdo nevěděl, kde se vzala. Ale když jedna statečná dívka přišla do blízkosti zdi, odvážila se vstoupit do jejího světa a objasnit tajemství „Lebky ve zdi“. Toto je její příběh.
Hlava ve zdi – pohádka o neuvěřitelném tajemství
Pomalu se propadám do tmy, když se rozléhne výkřik. Spíš šepot než křik. Můj srdce sebou cukne, ale rychle si uvědomím, že v tomhle krámku jsou jen dědeček a já. Dědeček mi dává znamení, abych se k němu připojil u hrnce. Uvědomím si, jak se tajil. „Dobře tě vidím. Nemají zásuvky na ulici, musel jsem použít svíčku,“ vysvětlil mi.
Děda věděl, jak být opatrný. Ve vesničce, kde žili, bylo mnoho příběhů a tajemství, spíše než fám a hloupé klepy. Mezi nimi byla i legenda o „hlavě ve zdi“, která se stala ústředním bodem několika podobných pověstí. Každý zde věděl o tom, že při hledání hlavy ve zdi by se mohli dostat do nebezpečí.
Hlava ve zdi, jak říkali místní lidé, byla legendou, která se týkala starého hradu, který byl kdysi domovem místního lorda. Po mnoho let byl zpustošen a nikdo se na něj neodvážil vstoupit. Ale každý věděl, že hlava ve zdi mohla být nalezena ve věži, která byla umístěna na nejvyšším místě hradu.
Hlava byla ukrytá za zdí, na které byla namalována krvavá značka. Podle místních pověstí mohla být pohnuta jen několika málo lidmi, jinak by se celá věž propadla. Děda a já jsme byli jedni z těch mála, kteří věděli o tomto tajemství, ale nikdy jsme se k němu neodvážili.
Ale jednoho dne se situace změnila. Když jsme se vraceli domů, zahlédli jsme něco na té prokleté věži. Děda si povzdychl. „To není možné,“ řekl a rychle začal mluvit o tom, jak musíme zůstat co nejdál. Ale já byl příliš zvědavý. Poznal jsem, že je něco jiného v situaci, když mi děda podal dalekohled.
Ukázal jsem směrem ke zdi a hledal tu jednu poslední informaci, co nám chyběla. A tam, na nahrubo kamenné zdi, byla značka namalovaná krví. Pod ní bylo zvláštní otvor.
Děda se znovu nadechl, připraven opět odejít, ale já jsem se již spustil o několik stupňů dolů, s dalekohledem pevně v ruce. Když jsem se dostal k otvoru, zahlédl jsem tam šedavý závoj, věc, která měla být u hradu zakázána, prokletí a něco, co bychom se nikdy neměli dotknout, ale já jsem již udělal ten krok dál.
Sakra, proč jsem na to přistoupil? Proč jsem se postavil tolika letům, které se ohlásily, jestliže bychom zůstali co nejdál? Vzal jsem věc do ruky a hned se mi rozlilo před očima. Závěs závoje upadl a na mém klíně byla zvláštní, děsivá hlava.
Po ošklivých neštěstích, které se udály v následujících dnech, jsme se pokoušeli dostat zpět na cestu. Děda se pořád choval strnule, jako by něco chybělo. Nakonec jsem mu položil otázku, co s tou hlavou můžeme udělat. „Proč jste ji nechali tam, kde byla?“ zeptal jsem se ho.
A děda mi položil ruku na rameno a řekl mi důrazně: „Dobře víš, co hlava ve zdi znamená. Musíme ji vrátit na hrad. Tam patří a tam musí zůstat.“
Tak jsme tedy udělali. Nevěděli jsme, jaký by mohl být výsledek, ale věděli jsme, že hlava musí být vrácena na své místo. Když jsme ji dali dovnitř ‒ mimo zdi ‒ děda zatleskal a úlevou vydechl: „Nelituj toho. Udělali jsme správnou věc.“
Pravda, dlouho jsem přemýšlel o tom, co se stalo v té noci. Dostal jsem se až na konec toho tajemství, ale ono vlastně, po několika patetických dnech životem, zjistil jsem, že povinnost je jedna z mála věcí, které jsou v životě opravdové. A tak se ten jeden úkol, který nás vyvedl z rytmu, stal jednou z těch mimořádných věcí, které se staly klíčovými důležitostí života.
Ponaučení z pohádky pro děti
Pohádka „Hlava ve zdi“ se odehrává v malé vesnici, kde místní obyvatelé znají mnoho tajemství a legend. Mezi nimi se objeví příběh o prokletém hradu, kde se nachází záhadná hlava skrytá za zdí. Hlava je považována za nebezpečnou, a tak se jen málokdo odváží se ji vyhledat. Hlavní postava, chlapec, se však nedokáže o tuto záhadu přestat zajímat a společně se svým dědou se rozhodnou ji najít. Podaří se jim najít způsob, jak se k ní dostat, ale když ji nakonec najdou, začnou se dít zvláštní věci. Děd se rozhodne, že hlavu je nutné vrátit na hrad, kde patří. Tuto povinnost a odpovědnost vnímá autor pohádky jako klíčovou důležitost života.
Napsat komentář