Krátké české pohádky před spaním pro děti

Pohádka o hostině Aegira

Datum vydání:

Aktualizace pohádky:

Byla jednou jedna pohádka o hostině Aegira. Aegir byl mocným vládcem podmořské říše a každý rok uspořádával hostinu pro všechny mořské bytosti. Tento den byl jedinou příležitostí, kdy se mohly scházet a vychutnat si společný čas. Ale letos se stalo něco neobvyklého, a to právě změnilo osud celé říše. O této neobyčejné akci bude naše pohádka vyprávět.

Pohádka o hostině Aegira

Jednou byla jedna hostina. A nebyla to jen tak ledajaká hostina. Byla to hostina u Aegira, boha moře. Lidé z celého světa se snažili získat pozvání na tuto hostinu, ale jen málokdo se to podařilo. Proto se hostina stala něčím, čeho si vážili všichni, kdo měli tu čest ji navštívit. A tak se stalo, že jednoho dne dostal pozvání i malý chlapec jménem Josef.

Hlavní postava

Josef byl obyčejný chlapec ze vsi. Nikdy předtím nebyl na tak velké hostině a měl strach, že se mezi boháči a mocnými lidmi ztratí. Ale jeho maminka mu řekla, aby se nebál a aby užil svého dne. A tak se Josef rozhodl, že se pokusí užít si hostinu co nejvíc.

Cesta k hostině

Josef se vydal na cestu k hostině. Musel projít celou řadou vodopádů a pralesů, aby se dostal k Aegirovi. Cesta byla dlouhá a náročná, ale Josef nevzdal. Nakonec dorazil k Aegirově paláci a byl hodným dvorním pánem uvítán.

Hostina

Hostina byla připravená v nejkrásnější místnosti paláce. Po celé místnosti byly rozložené lahve vína a různé druhy jídla. Josef se nemohl ubránit pokušení a začal ochutnávat všechna jídla.

Oblečení na hostinu

Ale pak si Josef všiml, že všichni ostatní hosté měli na sobě nejkrásnější šaty a on sám měl na sobě jen své špinavé a roztrhané farmářské šaty. Cítil se hrozně trapně a myslel si, že vypadal jako neobratná kachna uprostřed pštrosů. Ale pak se mu Aegir přiblížil a řekl mu: „Neboj se, můj malý příteli. Tady na hostině není důležitý tvůj oděv, ale tvé srdce.“

Josef byl šťastný, že to Aegir tak řekl, ale cítil se stále trochu nesměle. Proto se uchýlil k rohu místnosti a snažil se nevzbuzovat pozornost ostatních hostů.

Aegirova píseň

Ale pak se Aegir přiblížil k pódiu a začal zpívat. Jeho píseň byla krásná a všichni hosté ztichli, aby ji poslouchali. Josef se posadil do středu místnosti a poslouchal Aegirovu píseň. Byla plná nádherných obrazů o moři, rybách a lidech, kteří se baví na pláži.

Dopis pro Josefa

Ale pak si najednou Josef všiml, že Aegir na něj ukazuje prstem. Josef nevěděl, co se děje, ale Aegir mu ukázal malý dopis, který byl určen pro něj. Josef se cítil velmi překvapený, protože nevěděl, kdo by mu mohl psát dopisy. Rozbalil ho a začal ho číst. Byla to krásná zpráva od jeho maminky, která mu psala, že mu přeje vše nejlepší a že se mu bude vždycky podporovat v jeho snech. Josef se cítil velmi šťastný, že svou maminku má a že ji má rád.

Konec hostiny

A když hostina skončila, Aegir přišel k Josefovi a řekl mu: „Děkuji, že jsi na mé hostině. Vidím, že jsi statečný a máš srdce plné lásky. Proto ti daruji krásnou loď a nezapomeň se mi vždycky ozvat, kdyby ses ocitnul v nebezpečí.“ Josef se cítil velmi poctěný a vděčný, že se mohl účastnit tak krásné hostiny.

A tak se Josef vrátil domů s novým srdcem a s novou lodí. Byl šťastný, že si užil takovou krásnou hostinu a cítil se silnější a více motivovaný k uskutečnění svých snů. A tak začal plout po moři a objevovat nové světy, hlubiny a tajemství. Aby se stalo všechno tak krásné, že byl schopen vidět a cítit více než kdy dříve.

Odkaz

A tak se stalo, že Josef se stal králem námořníků a jeho loď se stala symbolem vítězství a odvahy na všech územích. A tak mu Aegir poslal poselství: „Byl jsi odvážný a statečný člověk, a já chtěl pouze podpořit tvé sny. Nikdy nezapomeň, že srdce je tím, co tě vede kupředu a pomáhá ti překonat všechny překážky.“

Conclusion

A tak se stalo, že Josef si uvědomil, že pravá odvaha spočívá v síle srdce a nikoliv v síle zbraní nebo materiálního bohatství. Proto se rozhodl dávat vždycky přednost svému srdci a povzbuzoval lidi kolem sebe, aby to samé dělali. A tak zanechal v historii nejen jako největší mořeplavec, ale také jako muž s nejsilnějším a nejohromnějším srdcem.

Ponaučení z pohádky na dobrou noc

Pohádka o hostině Aegira nás učí, že pravá síla spočívá v srdci, ne v materiálním bohatství ani v síle zbraní. Hlavní postava, Josef, byl obyčejný chlapec ze vsi, který se bál ztratit se mezi bohatými hosty na hostině u boha moře Aegira. Ale nakonec se rozhodl užít si hostinu co nejvíce a díky svému srdci se stal králem námořníků.

Cestou k hostině musel projít řadou překážek, ale nevzdal se a nakonec byl uvítán Aegirem jako hodný dvorní pán. S úctou a vděčností přijal Aegirov dar krásné lodi a slíbil, že se mu vždy ozve, kdyby se ocitnul v nebezpečí.

Významným okamžikem byl dopis od Josefově maminky, která mu psala, že mu přeje vše nejlepší a že se mu bude vždy podporovat v jeho snech. Tento dopis mu připomněl, že je milován a vůbec není sám.

Tato pohádka nás učí, že srdce je tím, co nás vede kupředu a pomáhá nám překonat všechny překážky. Ať už se nacházíme na jakémkoliv místě, měli bychom vždycky dávat přednost svému srdci a povzbuzovat i ostatní k tomu samému.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Previous post :

nejnovější pohádky

  • Pohádka o jednorožci

    Někde v lese, kde se stýkají tajemné stromy a pramenitá řeka, žil jednorožec. Toto zvíře bylo jedno z nejkrásnějších a nejzvláštnějších tvorů, které se kdy na této zemi objevily. Mělo bílé, hedvábné srst a zlatý roh na čele. Jeho kouzelné síly byly všude kolem něj cítit a lidé se na něj dívali s obdivem a…

    Celá pohádka

  • Malých Idových květin zázrak

    „Dávno, dávno, když ještě lesy byly plné kouzel a lidé se do vzdálených hor báli vstoupit, žily v zemi tisíce Květinových bytostí. Mezi nejkrásnější z nich patřily Malé Idové květiny, které schovávaly své největší zázraky v samém srdci lesa. O jejich tajemstvích, láskyplných přátelstvích a statečnosti, se dozvíte v našem vyprávění o Malých Idových květinách…

    Celá pohádka

  • Marnotratný a vlaštovka

    Byla jednou jedna vlaštovka, která se jmenovala Marnotratná. Byla krásná a okouzlující, ale také velmi rozmazlená a egoistická. Bydlela ve velkém, honosném hnízdě uprostřed lesa a každý den si nechávala přinášet nejlepší potravu, kterou si mohla přát. Bohužel však nebral ohledy na ostatní stvoření kolem sebe a často odpuzovala svého souseda, ptáka jménem Vlaštovka, který…

    Celá pohádka