Žil jednou jeden chlapec zvaný Bimbo, který žil ve vesničce obklopené lesy a kopci. Byl to velmi klidný a šťastný chlapec, který se zabýval různými zábavnými aktivitami každý den. Jednoho dne se však stalo něco zvláštního. Když vítr změnil směr, Bimbovi se přilepil palec k nosu a tak začal jedinečný příběh, který se stal kouzelnou a neuvěřitelnou pohádkou.
Jak se Bimbovi přilepil palec k nosu při změně větru
Bylo nebylo, žil jednou malý chlapec zvaný Bimbo. Bimbo byl velmi veselý a nevinný kluk, ale měl tajný vtip. Miloval, když se lidé smějí, ale více než cokoliv jiného, miloval, když se smáli na jeho účet. Bylo to trochu zvláštní a trochu zlobivé, ale Bimbo nebyl nikdy úplně špatný. Byl to jen roztomilý malý kluk s velkými sny a velkou imaginací.
Jednoho dne se Bimbo rozhodl, že se bude bavit na cestě do školy a dostane se do potíží. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že dneska fouká silný vítr. To byla přesně ta příležitost, na kterou čekal!
„Bude to hrozně sranda!“ říkal si v duchu a odhodlaně se vypravil na cestu.
Cestou potkal svou kamarádku Markétu a pozdravil ji.
„Ahoj, Bimbo, kam se tak spěchá?“ zeptala se Markéta.
„Jdu do školy, ale chci se trochu bavit,“ odpověděl Bimbo.
„A co máš v plánu?“ zeptala se Markéta zvědavě.
„Počkej a uvidíš,“ ušklíbl se Bimbo a pokračoval dál.
Nakonec dorazili do školy a Bimbo začal plánovat svůj vtip. Jakmile se dostal do třídy, dal Markétě podezřelý úsměv a začal si hrát s palcem u nosu.
Markéta se ho zeptala, co se děje, ale Bimbo se jen usmál a řekl: „Počkej a uvidíš.“
Bimbo čekal, až se změní vítr, aby mohl svému plánu dokonale vyjít. Nakonec se vítr zvedl a začal foukat velmi silně. Okamžik, na který Bimbo čekal, nastal.
„Teď!“ povídá si Bimbo v duchu. Rychle posadil prst na nos a troufl si ke kašlání.
Markéta, která seděla vedle něj, se na něj podívala a začala se smát.
„Co se děje, Bimbo? Proč si držíš prst na nosu?“ zeptala se jí na to.
Ale Bimbo už tenkrát nemohl odpovědět. Jak se otočil k Markétě, vítr se změnil a jeho palec se přilepil k nosu!
Bimbo byl vyděšený a nevěděl, co se stalo. Markéta se smála a snažila se mu pomoci, ale vítr byl tak silný, že ho nemohli přestat foukat.
Vytrvali s tím celé hodiny, ale palec Bimbovi zůstával přitisknutý k nosu stále. Nakonec přišel učitel a řekl, že musí jít domů a počkat, než se vítr uklidní.
Bimbo se musel vrátit domů s přilepeným palcem a musel počkat, až se změní vítr a palec se konečně odlepí. Markétě vyprávěl o tom, jak se mu to povedlo a jak se smál, když viděl, že ho palec stále drží.
Aniž by to tušil, jakmile se v Bimbově ruce objevila ta škodolibá myšlenka, završením jeho záměru se stalo něco, co mu málem připomnělo, že toho, kdo se směje naposledy, obvykle nikdo nesměje.
A tak se Bimbova legrace dokonale obrátila proti němu samotnému a navždy si připomněl, že i když se někdo na něm směje, není to vždycky důvod k tomu, aby se dal do akce. Zvláště když ta akce má hranice zákona.
Konec.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Fairy tale „Jak se Bimbovi přilepil palec k nosu při změně větru“ (How Bimbo stuck his thumb to his nose during a change of wind) teaches that playing pranks on others might sometimes backfire. Bimbo was a mischievous boy who loved making people laugh, even if it was at his expense. One day, he decided to play a prank on his friend Markéta during the windy day, where he stuck his thumb to his nose pretending to sneeze, but he didn’t expect it will stick there due to the wind change. Bimbo realized soon that his joke went too far, and he had to go home with his thumb stuck to his nose. This story highlights the importance of weighing the pros and cons of one’s actions and being mindful of potential consequences before engaging in pranks or misdeeds towards others.
Napsat komentář