Dávno před dávnými dobami, v oblasti, kde se rozprostírá česká krajina, stála horská kupa, kterou lidé nazývali Antonínův Nos. Byla to hory plná tajemství a legend, které se v průběhu let šířily od jednoho pokolení k druhému. A tak začíná naše pohádka o tomto zvláštním místě, které fascinovalo místní obyvatele a bude fascinovat i nás, když se budeme toulat krajem s Antonínovým Nosem jako svým cílem.
H2: Pohádka o Antonínově Nosu
H3: Příběh o Antonínovi
Jednou v dávných dobách existoval chlapík jménem Antonín. Antonín byl veselý a šťastný člověk, který miloval svoji vesničku a celé okolí. Měl spoustu přátel a každý ho měl rád. Jenomže Antonín měl jednu věc, která mu trápila život – jeho nos. Byl to velmi velký nos a lidé si s ním často dělali legraci. Celá vesnice ho z něj dobírala a Antonín se s tím nedokázal smířit.
H3: Setkání s kouzelníkem
Jednoho dne se Antonín rozhodl, že už nechce být terčem posměchu a rozhodl se najít kouzelníka, který by mu pomohl. Antonín vydal se do lesa a po dlouhé cestě narazil na malou chatku, kde žil zvláštní kouzelník. Na jeho dveře zaklepal a požádal ho o pomoc.
H3: Kouzelné ovoce
Kouzelník Antonínovi řekl, že mu může pomoct, ale bude to stát něco cenného. Antonín souhlasil a kouzelník mu dal jedno kouzelné ovoce. Řekl mu, že když ho sní, jeho nos se zmenší. Antonín byl moc rád a okamžitě ovoce snědl.
H3: Nový Antonín
Změna byla úžasná. Když se Antonín probudil, zjistil, že jeho nos je teď normální velikosti. Byl z toho nadšený a rozeběhl se domů, aby to ukázal všem svým přátelům. Lidé ho pochvalovali a byli rádi, že se Antonín necítí tak zahanbeně jako předtím. Antonín se stal ještě oblíbenějším a lidé na jeho nos už nepomysleli.
H3: Kouzelníkův požadavek
Ale kouzelníkovi se Antonínova situace moc nelíbila. Měl totiž důvod, proč pomáhal Antonínovi. Chtěl si totiž vzít Antonínovy ovce jako odměnu za svou pomoc. Antonín nechtěl o své ovce přijít, ale nemohl kouzelníka ošálit.
H3: Pomoc od zvířat
Ale Antonín nebyl sám. Jeho ovce znaly les velmi dobře a věděly, jak se schovat před kouzelníkem. Pomohly Antonínovi utéct a kouzelník zůstal na chatě sám a zklamaný.
H2: Závěr
Antonínova situace skončila šťastně, ale poučení je jasné. Musíme být spokojeni se sebou samými, bez ohledu na to, co si o nás ostatní myslí. Také bychom měli mít na paměti, že pomoc druhým se může vázat na nějakou cenu a neměli bychom být naivní. Ať už si Antonín pamatuje na svůj dívý nos s přátelským úsměvem, nebo na něj zcela zapomene, věděl, že má věrné přátele, kteří mu pomohou v nejtěžších chvílích.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Pohádka o Antonínově Nosu nás učí být spokojeni se sebou samými, nezávisle na tom, co si o nás ostatní myslí. Antonín se rozhodl najít kouzelníka, aby se zbavil svého velkého nosu, který byl předmětem posměchu. Kouzelník mu dal kouzelné ovoce, které jeho nos zmenšilo. Lidé se s ním už nezahrávali a Antonín se stal oblíbenějším. Však kouzelník chtěl Antonínovi odebrat jeho ovce jako odměnu za pomoc, což Antonín nemohl sám zastavit. Nakonec mu pomohly jeho ovce a utvořily s ním tým, aby utékl. Poučení z této pohádky nás vyzývá, abychom byli opatrní a neměli bychom být naivní.
Napsat komentář