„Bylo nebylo, za sedmero horami, za sedmero řekami, uvnitř tajemného lesa, stál Antonínův Nos. Byl to velký a nápaditý nos, který poskytoval Antonínovi mnoho potíží. Ale jednoho dne se setkal s kouzelnou vílou, která mu slíbila ochránit jeho nos a zlepšit jeho život. Tak začal příběh této pohádky, plné magie a dobrodružství.“
H2: Antonín a jeho nos
Již od narození bylo jasné, že Antonínek bude mít něco víc než ostatní děti. Měl totiž velmi velký nos. Nejprve se snažili rodiče ho zakrýt, ale brzy pochopili, že je to těžké a že by to bylo hloupé. Lepší by bylo, kdyby se naučil s tím žít a byl na svůj nos hrdý. Jenže Antonínek byl čím dál víc nešťastný. Neměl žádné kamarády a stále se cítil jako úplně jiný.
H3: Kouzelná víla
Jednoho dne se vydal Antonínek na procházku do lesa. Rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel, jak by se mohl stát normálním dítětem. Najednou uviděl na stromě malou vílu. Byla tak malá, že se mu zdálo, že možná ani neexistuje. Víla se však usmála a promluvila k němu.
H3: Víla vašeho nosu
„Vidím, že jsi smutný, Antoníku. Co se ti stalo?“ zeptala se víla.
„Já mám tak velký nos. Nikomu se nelíbím a nemám žádné přátele,“ odpověděl Antonínek.
„Ale já vidím něco jiného. Vidím, že tvůj nos je nádherný a může být velmi užitečný,“ řekla mu víla. „Já jsem víla vašeho nosu a mohu ti ukázat, jak ho používat k tomu, aby byl váš život lepší.“
H2: Antonínův nový život
Antonínek byl velmi zvědavý, co mu víla ukáže. Věřil jí a nechal se vést do tajemného místa uprostřed lesa. Tam víla začala kouzlit. Najednou se Antonínek ocitl v jiném světě.
H3: Svět, kde ani velký nos nevadí
Byl to svět plný lidí s velkými nosem. Byli to lidé, kteří uměli nos používat ke svému prospěchu. Jedni dokázali s ním vyhledávat vůně, jiní dokázali hrát na nosové flétny a další dokázali nosit na nosu závaží. Všichni byli na svůj velký nos hrdí a byli mezi sebou šťastní.
H3: Antonínova nová dovednost
Víla Antonínkovi ukázala, jak může svůj nos používat na věci, které by si nikdo jiný neuměl představit. Dokázal najít ztracená zvířata v lese, úspěšně poradil na řadě turnajů v čichání a dokázal rychle najít ty správné bylinky v léčitelství.
H2: Vrátil se do svého světa
Antonínek byl nadšený z toho, co se naučil a jak se jeho život změnil. Víla mu ale řekla, že se musí vrátit do svého světa. Antonínek byl smutný, že musí opustit své nové přátele, ale věděl, že se víla stane jeho průvodcem a tak se vrátil.
H3: Antonínova nová perspektiva
Když se vrátil, byl Antonínek jiný člověk. Už nebyl smutný a neznepokojovalo ho, co si o něm lidé myslí. Byl na svůj velký nos hrdý a dokázal ho používat jako svou výhodu. Lidé okolo něj se najednou začali dívat na jeho nos jinak a někteří z nich se s ním dokonce snažili spřátelit.
H2: Antonínův happy end
Antonínek si uvědomil, že důležité není, jak vypadáme, ale to, jaký jsme uvnitř. Kouzelná víla mu ukázala, jak své talenty použít k tomu, aby byl šťastný a spokojený sám se sebou. Antonín měl novou perspektivu na svůj život a byl z něj šťastný. A tak, jako každá pohádka končí, i pro Antonínka nastal happy end.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Antonínek, who had a very large nose from birth, felt like he was different from other children and didn’t have any friends. One day he met a fairy who showed him a world where having a big nose was actually useful and people were proud of their noses. She taught him how to use his nose to find lost animals, participate in scent tournaments, and even find the right herbs for medicinal purposes. When he returned to his world, Antonínek was no longer sad or worried about what people thought of him. He was proud of his nose and his new abilities and people even began to look at him differently and tried to befriend him. Antonínek learned that it’s not important how we look, but who we are on the inside.
Napsat komentář