Byla jednou jedna kouzelná zlatokopka, která hledala Andvarův zlatý prsten. Ten prsten měl neuvěřitelnou moc v sobě a kdo ho nosil, mohl ovládat největší poklady a bohatství. Avšak, tato mocná zlatokopka nebyla jediná, kdo tuto zlatou pokladnici hledala. Mezi nimi byla i jedna krutá čarodějnice, která byla připravena udělat cokoliv, aby toto bohatství získala pro sebe. Přesto, že obě ženy vedly tvrdou bitvu, nakonec se ukázalo, že prsten vyžaduje více než jen silné ruce a žilnou krev. Zdá se, že po té, co se jím několik lidí pokusilo ovládnout, se zbavil a nechal se nést řekou k cíli, kterého mnoho zvědavých osob stálo.
Hluboko v lesích Skandinávie žil jednou mocný trpaslík jménem Andvar. Byl to nejbohatší trpaslík na celém severu a měl skryté podzemní doupě, kde si skladoval své poklady. Volal si svůj dům „Andvarův palác“. Ať už si chtěl trpaslík pochutnat na zlatých mincích nebo se kochat drahokamy, stačilo mu jen vyrazit do svého podzemního skladu. Všichni mu ho záviděli a chtěli se mu zmocnit jeho pokladu, ale nikdo nebyl dost odvážný na to, aby se s trpaslíkem utkal.
Jednoho dne se do Andvarova paláce dostal velmi roztomilý tříletý kluk jménem Sigmund. Byl to neobyčejný chlapec, který měl velké sny. Chtěl se stát rytířem a ochraňovat krásné princezny. Když viděl Andvarův zlatý prsten, který trpaslík nosil na ruce, chtěl si ho zkusit vzít. Ale Andvar byl velice lstivý, a tak Sigmunda překvapil a chytil ho.
„Co si myslíš, že děláš?“ prohodil naštvaně trpaslík. „Můj prsten, můj poklad!“
Sigmund byl ale odvážný a opáčil: „Proč si někdo tak bohatý jako ty potřebuje zlatý prsten? Copak je tolik drahých věcí už nedostatek, aby sis mohl dovolit pustit mě a jeden prsten?“
Trpaslík se nad tím zamyslel a nakonec se rozhodl dát chlapci prsten. Ale neuvěřitelné se stalo – Sigmundovi se prsten vůbec nevešel na ruku! Andvar se rozzlobil a začal se smát.
„No vidíš, řekl jsem ti, že není všechno zlato, co se třpytí. Tento prsten je pro ty, kdo si ho zaslouží, a ty ho zjevně nejsi hodný,“ zašeptal mu do ucha trpaslík.
Sigmund byl zklamaný, ale zároveň mu Andvarův prsten připomněl jeho sny o rytířství. Začal si představovat, že by mohl mít vlastní zlatý prsten, když se stane rytířem. Vydal se tedy na cestu, aby se stal rytířem a zasloužil si tak vlastní klenot. Trénoval bojové umění, překonával překážky a nakonec se dostal až do království s krásnou princeznou.
Jeho snaha nebyla marná. Princezna byla ohromena jeho odvahou a rozhodla se, že si ho vezme za manžela. Po svatbě jí Sigmund daroval andvarovský prsten, který si přivezl jako památku na svou odvahu a snahu. Princezna byla nadšená a pochválila ho za jeho úsilí.
Andvarův zlatý prsten byl nhlejlepší dárek, když si ho člověk zasloužil. A tak se Sigmund stal rytířem, který nejen ochraňoval princezny, ale také miloval svou princeznu a pečoval o ni. A Andvar si mohl být jistý, že jeho zlatý prsten je v dobrých rukou.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Tento pohádkový příběh nás učí, že cennosti, jakými jsou zlato a diamanty, nejsou všechno v životě. Je důležité, aby si člověk zasloužil to, co chce, a aby na to tvrdě pracoval. Andvar, nejbohatší trpaslík na severu, si cenil svého pokladu a nechtěl ho dát ani malému chlapci. Když se však chlapec zeptal, proč si někdo bohatý jako on potřebuje zlatý prsten, Andvar se zamyslel a pochopil, že peníze nejsou všechno. Sigmund toužil po tom stát se rytířem a nakonec se mu to podařilo. Když se snažil a tvrdě pracoval, získal si andvarovský prsten a princeznu. Tato pohádka nás učí, že je důležité pracovat pro to, co chceme, a že cennosti jsou pro ty, kdo si je zaslouží.
Napsat komentář