Dlouhou dobu se v zemi za horami a lesy vyprávěla pohádka o sněhulákovi. Ten se narodil jedné zimní noci při úplňku, kdy se drobné vločky sněhu tančily ve vzduchu. Byl to zvláštní sněhulák, který uměl mluvit, a tak si rád povídal se všemi zvířaty, která v zimě přebývala v lese. Jeho nejlepším přítelem se stal malý zajíček, který si s ním hrál a poslouchal jeho báje a pověsti. Jednoho dne se však sněhulák rozhodl nepoddat se osudu a vydat se na cestu za poznáním světa. Jaké dobrodružství ho čekají v této pohádce? To se dozvíte, pokud budete pečlivě naslouchat a neztratíte nitku této krásné pohádky.
Obsah článku
Pohádka o sněhulákovi
Byla jednou jedna pohádka o sněhulákovi, který žil v krásné zimní zahradě. Tento sněhulák se jmenoval Boreček a byl velmi šťastný, že může být součástí této magické zimní krajiny.
Vznik sněhuláka
Boreček byl vytvořen dětmi z města, kteří se vydali do zahrady na procházku. Našli tam velké množství sněhu a rozhodli se vyrobit si vlastního sněhuláka. Boreček byl právě ta správná výška, aby se děti mohly postavit vedle něj a vyfotit si s ním krásné zimní fotky.
První den v zahradě
Boreček se cítil velmi osaměle, když odešli všichni zahrady. Bál se, že zůstane sám v této velké zimní krajině. Ale pak se objevilo něco neuvěřitelného. Najednou se zjevila před ním malá liška.
„Ahoj, sněhuláku!“ řekla liška. „Já jsem Anežka. Co tady děláš sám?“
Boreček jí řekl o svém osamocení a Anežka mu nabídla, že s ním zůstane a bude mu dělat společnost.
Den druhý
Další den se do zahrady dostal malý zajíček. Jmenoval se Tlačík a chtěl se také bavit s Borečkem a Anežkou. Tak spolu houpali a skákali po zahrádce a chvíli hráli s míčem, který si Anežka skvěle držela mezi tlapkami.
Den třetí
Třetí den přišel do zahrady jezevec Jirka. Ovšem trošku se museli přiblížit, aby se Jirka dostal do zahrady, ale to mu nevadilo. Jirka byl největší z tvorů, kteří byli v zahradě, a měl silné škrábance na nohách. Tak mu Boreček ochotně poskytl část ze svého těla, aby mohl odpočinout a zahnat bolest.
Den čtvrtý
Čtvrtý den přišly holčičky z města, které Borečka postavily. Byly nadšené, že ho vidí v živé podobě a nejenom na fotce. Boreček se rozhodl, že dětem ukáže, jak se má v zahradě dobře, tak je zavedl k Tlačíkovi, Anežce a Jirkovi, kteří se také těšili z nové návštěvy.
Poslední den v zahradě
Den pátý byl posledním dnem, který si Boreček užil se svými novými přáteli. Byl velmi smutný, že se s nimi musí rozloučit. Anežka, Tlačík a Jirka mu ale slíbili, že se za ním brzy přijdou podívat, aby mu zpříjemnili další zimní dní.
Závěr
A tak skončila pohádka o sněhulákovi, který se sice považoval za osamělého, ale nakonec si získal krásnou partu přátel, se kterými si užil nejkrásnější zimní dny.
Pro Borečka byla tato zahrada místem, kde se cítil šťastný a spokojený. Uvědomil si, že i když zůstane sám, může si najít nové přátele a vždy se setká s někým, kdo mu dokáže udělat radost.
Tato pohádka nás učí, že i když je někdy těžké najít své místo, nevzdávejme se a hledejme podporu a přátelství tam, kde bychom ho nečekali. Ať už je to s rodinou, s přáteli, nebo s lidmi, se kterými sdílíme podobné zájmy. Proto si i my můžeme najít svou magickou zimní zahradu, kde budeme šťastní a spokojení.
Ponaučení z Pohádka o sněhulákovi
Pohádka o sněhulákovi nás učí, že i když se někdo cítí osaměle, může najít nové přátele a vždy potká někoho, kdo mu dokáže udělat radost. Stejně jako Boreček by měli lidé hledat podporu a přátelství tam, kde by to nečekali. Důležité je nevzdávat se a hledat své místo ve světě. Pohádka také zdůrazňuje význam rodiny a přátel a jak je důležité si užívat krásné chvíle s nimi. Boreček se cítil nejšťastnější ve zimní zahradě, což nás učí, že každý může najít své magické místo, kde se bude cítit šťastný a spokojený.
Napsat komentář