Pohádka o locice

„Toto je příběh o krásné locice, která žila v hlubokém lese. Její krása byla tak fascinující, že dokázala okouzlit každého, kdo se na ni pouze podíval. Ale s krásou přišla i závist a chamtivost. Zlá čarodějnice toužila po její kráse a dala do pohybu plán, jak ji získat. Pohádka o locice nás zavede do světa magie a dobrodružství, kde se projeví síla přátelství a statečnosti.“
Pohádka o Loktíčce – jednou v houštině

Bylo jednou v houštině malého městečka holčička, kterou všichni nazývali Loktíčka. Byla to drobná, štíhlá děvčátka, které mělo přátelský úsměv na tváři a zlatavé dlouhé vlasy se sbíhajícími mezi prsty. Jednoho dne se rozhodla vyrazit na procházku do lesa. Loktíčka nikdy nespěchala, užívala si každý okamžik a tentokrát se těšila na protrávení chvíle v krásné přírodě.

Cesta vedla strmě vzhůru, ale Loktíčku to nijak neznechutilo. Koneckonců, byla zvyklá chodit po horách a lesích, a tak se jí to zdálo velmi snadné. Když se dostala na vrch, spatřila nádhernou krajinu se sluncem zapadajícím za vzdálenými horami. Byla to dokonalá scenérie, kterou si jen mohla přát.

Zastavila se a hleděla na krajinu s obdivem. Ale to, co viděla, nebylo vše. Najednou se z ničeho nic objevilo malé zvíře, které na ni zíralo tázavým pohledem. Byla to kočka, s neobvykle velkými očima, které se jen tak proplétaly s tváří Loktíčky.

„Hledáš něco?“ zeptala se Loktíčka kočky.

„Ano,“ odpověděla kočka. „Hledám stříbrný prsten, který jsem ztratila v této houštině. Mohlas by mi pomoct ho najít?“

„Samozřejmě,“ odpověděla Loktíčka. „Budu hledat společně s tebou.“

„Ale pozor,“ varovala kočka. „Nepatří mi, ale čaroději, který mi ho dal. Nikdo se s ním nesmí moc prát, nebo ho ztratí navždy.“

„Mohu tě ujistit, že se budu opatrná,“ slíbila Loktíčka a kočka jí ukázala místo, kde prsten ztratila.

Loktíčka začala hledat, ale po chvíli zjistila, že se dostala do nebezpečného území, které se jí nezdálo příliš přátelské. Prsten hledala celých osm hodin a nakonec zůstala dezorientovaná a ztracená v lese.

Přesto se nevzdala. S odhodláním v srdci pokračovala dál až se dostala k malému rybníčku, kde potkala krásnou ženu, která jí nabídla ubytování na noc.

Loktíčka byla tak unavená, že souhlasila a nadšeně vyprávěla o svém putování Krásné ženě. A ta jí pověděla o další věci, o které hledala starý pán. Byl to kouzelný meč, který ztratil v tomto lese, když bojoval se zlými silami.

„Pomůžeš mi najít tento meč?“ zeptala se Loktíčky paní.

„Také tě nezklamu,“ odpověděla Loktíčka. „Jsem v této záležitosti zručná a určitě najdu mečové.“

„Výborně,“ usmála se dáma. „A kdyby se ti náhodou stalo cokoli, naučila jsem tě na paměť zaklínadlo, které tě ochrání.“

„Cip cip cip, když tě zahrábnou skryje tě vtomto zmrzlé, zmrzlé.“

A tak Loktíčka pokračovala v hledání, ale tentokrát byla opatrnější a díky vědomostem, které získala od Krásné ženy, se jí podařilo najít meč. Nevěděla, že to však byla jen další zkouška, kterou postavila osud před ní.

Jakmile sebrala meč, země se rozlomila a ze země se objevily nezvyklé bytosti, které vypadaly jako obrovské koule na nohou. Byly plné hřebíků a chtěly se jimi pokoušet Loktíčka. Byl to však Velikonoční bůh, který si našel novou oběť, a kterému se nelíbilo, že hledá něco, co mu nepatřilo.

Loktíčka sebou praštila mečem a porazila bůha. To se neslučovalo s jeho mocí, takže musel uznat Loktíččinu nezvyklou sílu.

S tímto vědomím se rozhodl, že pro ni nepředstavuje hrozbu a tak ji pustil být. Loktíčka byla zase volná a mohla si pokračovat v cestě s novým mečem a s novými spolubojovníky.

Když se vrátila domů, byla její rodina nadšená a plně očekávala, že jí přinese něco zvláštního.

„Jenom to,“ řekla Loktíčka, když jim pověděla svůj příběh. „Měla jsem zátěž, co mi pomohla přijít na to, kdo skutečně jsem a co jsem schopna.“

Od té doby se Loktíčka stala mocnou a důležitou postavou v tomto kraji. A její příběh se stále vypráví a přináší naději a odvahu těm, kteří věří, že i ti nejmenší mohou mít nějaký význam a určení.

Zavřít

Ponaučení z Pohádka o locice

Pohádka o Loktíčce je příběhem o malé holčičce, která odvážně vyrazila na procházku a prožila mnoho dobrodružství. Na cestě potkala kočku, která jí požádala o pomoc při hledání ztraceného prstenu. Loktíčka sice dlouho hledala, ale nakonec zůstala ztracená v lese. Přesto se nevzdala a díky pomoci krásné ženy našla kouzelný meč, který stejně jako prsten patřil čaroději. Meč však byl pastí a po jeho sebrání se objevily zemětřesení a nebezpečné bytosti. Loktíčka se však dokázala bránit a porazila Velikonočního boha. Díky své odvaze a vytrvalosti se stala důležitou postavou v kraji a její příběh přináší naději a odvahu. Pohádka nás učí, že i ti nejmenší mohou mít význam a určení a že odvaha a vytrvalost jsou kvality, které nás mohou dovést k cíli.