Jednou za dávných časů, kdy se ještě děti bavily ne v elektronických hrách, ale ve světě pohádek a laskavých bytostí, žila jedna kouzelná země jménem Pohádkovice. Toužila po této zemi otázkami o tom, kde se tam vzal ten krásný západ slunce, proč jsou květiny tak barevné a co je to vlastně to tajemství kouzel.
Jedné noci se v této zemi usadil malý kousek kouzelného prachu na lodyze jedné rostliny. Od této chvíle začala v Pohádkovici neobvyklá událost, která se stala Pohádkou o barvičkách.
Obsah článku
Pohádka o barvičkách
Byla jednou jedna malá víla jménem Margotka. Ta se velmi zajímala o barevné věci a měla doma sklad plný různých barev. To ji však přestal bavit a tak se rozhodla vytvořit něco nového – nádherné barvičky, které by okouzlily celý les. Rozhodla se tedy půjčit si kouzelnou tyč a vyrazila do lesa.
První barvička – Červená
Cestou potkala malého jezevčíka, který se jí zeptal, co to má v ruce. „To je kouzelná tyč, s níž chci vytvořit nádherné barvičky,“ odpověděla Margotka. „Chtěl bych mít barvu, která by zdůraznila mou krásu,“ řekl malý jezevčík. „Tak třeba by ti mohla pomoci červená barva,“ řekla Margotka a podala jezevčíkovi kouzelnou tyč. Jezevčík okamžitě změnil svou hnědou srst na krásnou zářivě červenou.
Druhá barvička – Modrá
V další části lesa potkala Margotka malou rybu, která se jí svěřila, že se cítí smutná, protože ji všichni ostatní ryby ignorují kvůli její nudné šedivé barvě. Margotka okamžitě tušila, co má dělat, a udělala stejnou kouzelnou čarovnou tyči, kterou použila, aby rybu obarvila zářivě modrou. Ryba se okamžitě cítila jako královna ryb a ostatní ryby ji následovaly.
Třetí barvička – Zelená
Dále se Margotka potkala s krtkem, který se cítil neviditelný v okolí, protože jeho barva byla příliš podobná zemi a všem ostatním tmavým odstínům kolem něj. „Můžeš mi pomoci s nějakou barvičku?“ Vyzval ji krt. Margotka se zamyslela a zvolila zelenou barvu. Tyč magicky proměnila krtův kabát na sytě zelený odstín. Krtík byl tak šťastný, že si konečně našel zářivou barvou, které se nemusí za nic stydět.
Čtvrtá barvička – Žlutá
Posledním tvorem, kterého Margotka potkala, byl malý ptáček. Zdálo se, že se cítí bledý a sklesle, oblečený v nevýrazných hnědých a černých peřích. Margotka si uvědomila, že potřebuje žlutou, barvu slunce a radosti. Když došlo k úpravě, změnily se její srst, peří, šupiny i kabát na zářivě žlutou. Ptáček zapěla radostnou píseň a odletěl představit své nové zbarvení celému lesu.
Závěr
Navrtítila jiné kouzelnice a kouzelníky, aby si také mohli vyzkoušet kouzelnou tyč. Lidé v okolí lesa byli ohromeni nádhernými zářivě barevnými tvory, kteří teprve nyní rozzářili celou přírodu.
Ponaučení z Pohádka o barvičkách
Pohádka o barvičkách nás učí, že každý má něco, co by ho mohlo udělat výjimečným. Margotka, malá víla, jde do lesa a setkává se s tvory, kteří cítí potřebu vyzkoušet nové barvy, protože se necítí sebevědomí ve svém vlastním zbarvení. Margotka jim pomáhá, a když je obarví, cítí se úžasně a navíc je to přínos pro celý les. Pohádka nás učí, že nejen to, co vidíme na povrchu, je to, co je důležité, ale také skryté vlastnosti, které můžeme umožnit druhým projít světem s větším sebevědomím.
Napsat komentář