Byla jednou jedna říše, ve které žily dvě různé bytosti. Na jedné straně byly Žáby, které milovaly vodu a na druhé straně bylo Slunce, které rozdávalo světlo a teplo. Nicméně, tyto bytosti byly oddělené a nikdy se spolu nesetkaly. A tak začíná naše pohádka o Slunci a Žábách.
Once upon a time, in a deep, dark forest, there lived a group of frogs. They spent their days hopping around in the cool shade of the trees and swimming in the nearby pond. However, they were very unhappy because they had never seen sunlight. The frogs had heard about the warmth and light that the sun brought to the others animals in the forest, and they were desperate to experience it for themselves.
Jednoho dne začali žáby plánovat, jak by mohly spatřit slunce. Usoudily, že nejlepší způsob, jak se k němu dostat, je se vystoupat na nejvyšší strom v lese, z kterého je vidět celá obloha.
Pomalu ale jistě se vydaly na cestu za svým snem. Musely překonat mnoho překážek: skalnaté terény, hluboké říčky a nebezpečné dravce. Nikdy nevzdávaly svůj sen a pokračovaly dál.
Finally, after many days and nights of journeying through the forest, they reached the tallest tree. With all their might, they climbed up the trunk and onto the branches, until they reached the very top. At last, they could see the beautiful blue sky stretching out above them.
Ve chvíli, kdy se vzhlédly k obloze, zaslechly zvláštní zvuk. Bylo to slunce, které se usmívalo, když se poprvé setkalo s tak statečnými žábami. Ospale vylezlo ze svých oblaků a vysoko nad stromy zasvitlo svými paprsky. Pohltilo žáby do svého teplého objetí, zahřálo jim jejich chladné těla a obdarovalo je světlem, po kterém toužily.
Žáby se vrátily zpět do lesa plné radosti a štěstí, že spatřily slunce a konečně mohou zažívat vše, co jim jeho paprsky nabízejí.
A od té doby se každý den žáby plíží na strom, aby získaly svou denní dávku slunečního svitu.
Conclusion
Když si něco opravdu přejete a jste na své cestě upřímní, nikdy nevíte, jaké překážky vás čekají. Pokud jste dostatečně stateční a nevzdáte se, můžete dosáhnout všeho, co chcete – dokonce i toho, co se zdá nemožné. Stejně jako žáby si můžeme stanovit cíl a neustále usilovat, abychom ho dosáhli. Ať už to bude jakákoli výzva, ujistěte se, že nikdy neztratíte víru v sebe – tak jako žáby nedbaly těch, kteří jim řekli, že jim se to nepodaří spatřit slunce.
Ponaučení z pohádky pro děti
Žili jednou žáby v hlubokém temném lese. I když trávily své dny hopsáním a plaváním v rybníku poblíž, byly velmi nešťastné, protože nikdy nespatřily slunce. Slyšely o teple a světle, které slunce přináší ostatním zvířatům v lese, a toužily to prožít samy.
Když se rozhodly, že chtějí slunce vidět, usoudily, že nejlepší způsob, jak se k němu dostat, je vystoupat na nejvyšší strom v lese, z kterého je vidět celá obloha. A tak pomalu a pevně se vydaly na cestu za svým snem, bez ohledu na to, jaké překážky by se jim v cestě mohly objevit.
Po mnoha dnech a nocích cestování přes les dorazily na nejvyšší strom. S veškerou svou silou se vydaly po kmenech a větvích až na samý vrchol. A konečně mohly vidět krásnou modrou oblohu.
Slunce se usmívalo, když spatřilo tak statečné žáby. Vylezlo ze svých oblaků a zasvitlo svými paprsky, zahřálo a obdarovalo žáby světlem, po kterém toužily. Žáby byly šťastné a plné radosti, když se vrátily zpět do lesa.
Naučme se tedy, že pokud si něco skutečně přejeme, stojí za to usilovat o to a nevzdávat se. I když se mohou objevit překážky a odrazovat nás od našeho cíle, pokud jsme dostatečně odhodlaní, můžeme dosáhnout všeho, co chceme – dokonce i toho, co se zdá nemožné.
Napsat komentář