Byla jednou jedna krajinou posetá lidmi, zvířaty a nejrůznějšími rostlinami. Mezi nimi byly i krásné Malé Idovy květiny, zvláštní květiny, které okouzlily všechny svojí neuvěřitelnou krásou a vůní. Tyto vzácné květiny ale k sobě hledaly společníka – něco, co by k nim patřilo a zároveň je mohlo doprovázet v jejich cestě krajinou. A tak jednoho dne se objevila Zlatá harfa, zazářila v měsíčním světle a přemluvila květiny, aby se vydaly na dobrodružnou cestu. Tohle je příběh o Malé Idovy květině a Zlaté harfě, o jejich cestě za nesmírnými dobrodružstvími a o tom, jakou úžasnou symbiózu dokázaly vytvořit dva naprosto odlišné prvky přírody.
Malé Idovy květiny a zlatá harfa – pohádka plná dobrodružství a magie
Hluboko v lese, na samotě, stávala maličká osada Idovo. Tuto osadu obývalo jen pár lidí, ale všichni byli velmi šťastní. Měli se rádi a starali se o sebe navzájem. Měli malé zahrádky, kde pěstovali zeleninu a ovoce a občas si společně upeklí nějaké dobré jídlo.
Jednoho dne se však osada dostala do velkých problémů. Všechny květiny, které rostly v Idově, ztratily své barvy a začaly uvadat. Nikdo nevěděl, co se děje a všichni se snažili najít řešení. Po několika dnech přemýšlení se jedna stará paní rozhodla, že se musí vypravit za moudrým kouzelníkem, který by mohl pomoci najít řešení.
Od té doby se tedy stará paní každý den vydávala na cestu, která vedla přes nebezpečný les. Když dorazila ke kouzelníkovi, ten jí dal malé semínko a řekl jí, aby ho zasadila zpět do země v Idově. Aby však semeno rostlo, musí se ho starat s nekonečnou láskou a krášlit ho každý den květinami, které rostou v Idově.
Stará paní byla velmi šťastná a spěchala se semínkem zpět do Idova. Jakmile semeno zasadila, začala na něj pečovat s láskou a každý den ho krášlila květinami, které mohla najít. A stalo se zázrak. Semeno začalo růst a z něj vyrostla nádherná květina, která se začala blýskat zlatým světlem.
Lidé byli ohromeni a plně se začali snažit o to, aby zlatá květina vzkvétala ještě krásnějšími barvami. Aby toho ale nebylo málo, jednoho noci se v Idově objevila zlatá harfa. Lidé zprvu nevěděli, co si s harfou počít, ale brzy zjistili, že s pomocí harfy dokážou květinám dodat magii.
Když někdo zahrál na harfu, začaly květiny vzkvétat ještě krásnějšími barvami. Lidé se radostně usmívali, protože věděli, že díky zlaté harfě se v jejich osadě nikdy nebude cítit smutek a beznaděj.
A tak osada Idova žila šťastně a spokojeně díky malým květinám a zlaté harfě. A když se někdo ze starousedlíků podíval na květinu a slyšel, jak někdo hraje na harfu, věděl, že jeho domov je naplněn láskou a radostí dokud se objeví další dobrodružství, na které se lidé v Idově těšili.
Závěr
Pohádky jsou plné magie a dokáží dokonale člověka unést do svého světa. Takové pohádky jako Malé Idovy květiny a zlatá harfa jsou plné dobrodružství a poselství, že stačí málo, aby byl člověk šťastný. Stačí mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout a krásnou přírodu, která nás každý den obklopuje. A když do toho navíc vstoupí magie a zlatá harfa, nejenže krása květin rozzářuje dny lidí, ale naděje a radost je provází každý nový den.
Ponaučení z pohádky pro děti
Pohádka Malé Idovy květiny a zlatá harfa nás učí, že stačí málo, aby byli lidé šťastní. Osada Idovo v lese byla malá, ale obyvatelé byli šťastní protože se měli rádi a starali se o sebe navzájem. Když se květiny v Idově začaly vadit a ztrácet své barvy, jedna paní se vydala na nebezpečnou cestu za moudrým kouzelníkem. Ten jí dal semeno, které se muselo každý den zalévat a krášlit květinami, které rostly v Idově. Semeno začalo růst a vyrostla nádherná květina, která se blýskala zlatým světlem. Lidé objevili zlatou harfu, která dokázala květinám dodat magii a osada Idovo se stala krásným a šťastným místem. Pohádka nám tak ukazuje, že stačí mít okolo sebe lásku, společnost a krásu přírody a můžeme být šťastní.
Napsat komentář