Bohové a vlk

Bylo jednou jeden malý statek uprostřed českých kopců. Na tomto statku žila jedna dívka, která měla zvláštní dar – uměla mluvit s zvířaty. Jednoho dne si všimla vzteklého vlka, který se plížil poblíž statku. Ale když se dívka k němu přiblížila, zjistila, že vlk mluví. Ten jí pověděl o tajemných Bohovéch, kteří žijí v nedalekém lese a o jejich magických schopnostech. A tak začala dobrodružná cesta dívky a vlka, kde se setkají se záhadnými bytostmi a nebezpečím, aby našli a poznali Bohy…
Bohové a vlk: Krvavá soutěž

Dávno, dávno před tím, než se lidé usadili a začali se zabývat zemědělstvím, žili v divočině tvorové – zvířata, kteří měli své království a svou hierarchii. A také bohové, síly živlů, které ovládaly přírodu a udávaly životní směr. Mezi nimi vládl lupičský bůh Krysař, který měl zvláštní schopnost – mohl měnit podobu, a tak se mohl snadno plížit mezi kořistemi.

Jednoho dne se mezi zvířaty roznesla zvěst o soutěži, která měla proběhnout u pramene, kde žily nejkrásnější lasičky v kraji. Úkol byl jasný – vydržet na místě až do posledního stínu, který se objeví na břehu pramene. Zvířata, která by se držela v pohybu, by byla vyřazena, stejně jako ti, kteří by se snažili podvádět.

Již z větší dálky bylo vidět, jak se na místě shromažďuje velké množství zvířat. Byly tam hřebci, jelena, medvědi, bivojové i lišky. A také bohové, kteří se chtěli přesvědčit o tom, kdo bude mít silnější vliv na dění.

Krysař si nebyl jistý, zda se toho má účastnit. Věděl, že pokud by se rádoby lasička osmělila a rozhodla se na něj útočit, tak to může být jeho konec. Ale přece jenom ho zvědavost nakonec přemohla a tak se rozhodl se na soutěž přihlásit.

První den ubíhal velmi pomalu. Zvířata si brousila zuby na své kořisti, aby se jich nebyla ve finiši obávat. Bohové pozorovali dění z nebeských výšin a někteří si přáli, aby se soutěže neúčastnili. Byli si vědomi toho, že podobné zákony neexistují jen mezi zvířaty, ale i mezi lidmi. Soutěže, kde je jen jeden vítěz, bývají často krvavé a nikdy nevíte, zda bude toto vítězství stát za to.

Druhý den začalo být náročnější, protože se počasí změnilo a na nebi se objevily mraky. Zvířata se pomalu měla, ale Krysař zůstával klidný. Věděl, že když se bude snažit bojovat proti přírodě, bude to jenom prohraná bitva. Tak si raději užíval poslední chvíle, kdy ještě může být mezi nimi.

Třetí den byl k nevydržení. Slunce křižovalo nebe, zvířata se zmítala, ale i tak nikdo neustoupil. Ti, kteří v minulosti zažili podobné soutěže, věděli, že v posledních minutách hry může dojít k poslednímu vítězství.

A tak se to stalo. Na břehu pramene se objevil poslední stín a všechna zvířata zasyčela a bouchala ocasem. Byl to vlk, největší vlk, kterého viděli, a který se jakoby z ničeho nic objevil a stal se vítězem soutěže. Zvířata se začala odtud pomalu rozcházet, ale bohové zůstali. Chtěli vědět, co se stalo, a proč vlk vyhrál.

Když vlk zjistil, že ostatní zvířata se začala rozcházet, tak se přibližoval k prameni. Věděl, že zde najde lesní ořech. Tento ořech byl nejenom velmi chutný, ale také se podle pověstí říkalo, že kdo ho požere, stane se více, než boh. A tak si vlk také dal kousek a pohlédl kolem sebe.

Všiml si, že bohové se dívají na něj a tak se rozhodl odpovědět na jejich nevyslovené otázky. „Ano, já jsem vlk. Ale není nic takového, jako zvíře či člověk. Všichni jsme na Zemi, protože jsme součástí přírody. A naše mise je vzájemně se doplňovat a pracovat společně. Soutěžit proti sobě, to má jenom dneska smysl. Ale zítra můžeme potřebovat pomoc druhých. A tehdy budeme rádi za každého, kdo nám pomůže.“

Tak si vlk sedl na břehu pramene, zhluboka se nadýchal a užíval si svého vítězství. A bohové se konečně usmáli, věděli totiž, že rozumět světu kolem nás znamená více než jenom mít nadlidské schopnosti a věčnou touhu po vítězství.

Ponaučení z pohádky pro děti

Pohádka Bohové a vlk: Krvavá soutěž nás učí o důležitosti spolupráce a součinnosti v přírodě. Vládnoucím bůhům síly živlů se líbí úkol vydržet na místě, zatímco nastane poslední stín na břehu pramene, a vítěz míval vysoké postavení v hierarchii. Když se vlk objeví a vyhraje soutěž, zvířata jsou zmatena, ale bohové zůstávají. Vlk zdůrazňuje důležitost toho, že jsme všichni součástí přírody, a že soutěžení proti sobě má smysl jen dnes, ale že se potřebujeme navzájem, abychom pracovali společně. Úcta a vzájemné doplňování jsou klíčem k harmonii v přírodě.