Dávno, dávno, v dávných časech se odehrávala pohádka, kterou dodnes vyprávějí ve stínu plamenů hořících ohňů. Byla to pohádka o ďáblově tanci, který se stal legendou v srdcích lidí. Mnoho let lidé přemýšleli, zda se taková pohádka mohla opravdu stát. A tak, i když si nikdo není jistý, zda se všechno opravdu stalo, lidé stále vyprávějí tuto pohádku dalším generacím. A tak teď, když jste si pohodlně usadili a ohně tančí tajemný tanec, poslouchejte pozorně, ať se čas neztrácí a vy s námi můžete tuto pohádku vstřebat a uvěřit jí.
Pohádka o ďáblově tanci – Proč Tančí Ďábel?
Dlouho, dávno v malé vesničce uprostřed lesů se odehrávala neuvěřitelná událost, o níž se dodnes vypráví jako o nejpodivnější záležitosti, jaké kdy mohly náhodou v této vesničce nastat. Lidé se na ni dívali s nejistotou, strachem a obavami a nikdo si nedokázal vysvětlit, co se vlastně děje.
Hlavním aktérem této příběhu byl ďábel – stvoření, o němž se říkalo, že je ztělesněním všeho zlého a hříšného na světě. Nikdy neopouštěl hlubiny pekla a lidé se jej báli jako ohně. Avšak právě on byl tím, kdo se v této vesničce předváděl a kdo svými skoky, vývraty a kousky lákal mnoho zvědavých obyvatel této malé obce.
Hned první den, jakmile se novinka rozkřikla po celé vesnici, se na návsi sešel celý dav. Lidé si nedokázali představit, co se může začít dít, když se ďábel začne tancovat. Zatímco někteří lidé zůstali stát na okraji náměstí a pozorovali přízeň, jiní se přidali a jali se s ďáblem tancovat.
Ďábel vypadl jako každý jiný tanec. Nosil elegantní oblek, klobouk na hlavě a dlouhé kopyta místo nohou. Dokázal skákat, kopat, obracet se vzduchem a lidé se na něj dívali s úžasem a respektem. Tanec vydržel celou noc a lidé se střídali při tančení s ďáblem.
Avšak zanedlouho se lidé začali cítit divně. Zdálo se jim, že tančí již příliš dlouho a že už nemohou dál. Někteří z nich si uvědomili, že se jim stává něco hrozného. Hlavy se jim kroutily, zem pod nimi se kroutila a zrychlovalo se jim dýchání. Ďábel však nyní vypadal, jako by se bavil a vznášel se do vzduchu jako vlna, zatímco lidé tiše trpěli a ani nedokázali dát na vědomí, že chtějí přestat.
Nad ránem se konečně dočkali. Ďábel se zastavil, zatleskal, a okamžitě zmizel. Na náměstí z této noci zůstaly jen ochablé těla unavených a vyčerpaných obyvatel, kteří se nikdy nevzpamatovali. Od té doby člověk věděl, že pokud je něco příliš dobré na to, aby bylo pravdivé, pravděpodobně to také vůbec nebylo.
Tento příběh se rychle rozšířil po celé vesnici a lidé se po noci s ďáblem už nikdy nechtěli setkat. Tanec ďábla byl považován za zlý, závadný a škodlivý. Zdálo se, že oďáblově tanci věděl každý dítě. A takovou byla i pověst: každý, kdo si s ďáblem zatancuje, musí platit cenu. Ať už je to finanční, zdravotní, nebo jiného druhu.
Časem, většina obyvatel vesnice zapomněla na onu noc, kdy se lidé vydali tančit s ďáblem. Avšak dodnes se o této příhodě při večerním posezení mluví, a tak si lidé prozrazují o drobných detaily svého života téměř jako o bezvýznamných přáních. A kdo ví, zda ona noc s ďáblem opravdu byla jen sen, nebo jestli se skutečně stala.
Ponaučení z pohádky na dobrou noc
Pohádka o ďáblově tanci nám ukazuje, že věci, které se zdají příliš dobré na to, aby byly pravdivé, pravděpodobně nejsou skutečné. Ďábel v této pohádce slouží jako symbol nebezpečí a podvodu. Lidé se nechali strhnout svodidly tancem a nakonec když zjistili, že jsou v něčem špatném, bylo už pozdě. Tajemství k zachování se od takových pokušení v tomto příběhu spočívá pouze v tom, aby se lidé nedali strhnout okouzlujícími lákadly a udrželi si svou obezřetnost. Tento příběh ukazuje, že nejsou žádné zkratky k úspěchu nebo štěstí a že život stojí za to žít obezřetně a se zdravým rozumem.
Napsat komentář