Byla jednou jedna vlaštovka, která svým křehkým a elegantním letu okouzlovala celé nebe. Byla to poslední ze svého druhu a každého jara se vracela z dalekých krajin do svého rodného hnízda na stromě ve starém lesu. Lidé v okolí si ji velmi vážili a věřili, že přináší štěstí a naději. Jednoho dne se ale stala nehoda, která by mohla znamenat konec pro tuto poslední vlaštovku. A tak začala pohádka o Oslední vlaštovce, která dokázala překonat všechny překážky a ukázat, že naděje a láska jsou silnější než jakákoliv zkouška osudu.
Obsah článku
O poslední vlaštovce pohádka
Úvod
Byla jednou jedna malá a nadmíru chytrá vlaštovka, která milovala lety nad krajinou a vůní jarních květů. Žila spokojeně s ostatními ptáky, dokud jednoho dne nezačala všechny varovat před blížící se nebezpečnou bouří. Nikdo ji však nechtěl poslechnout a tak vlaštovka musela zachraňovat sama sebe.
První problémy
Dlouho létala a hledala bezpečné útočiště, ale marně. Nakonec zakotvila na větvi velkého stromu. Za bouře se jen tak nehne, řekla si a uložila se na noc. Byla unavená a hladová, ale věděla, že si musí udržet sílu, protože před ní bude ještě mnoho nebezpečných chvil.
Hledání pomocníků
Když vlaštovka ráno vstala, viděla, že se větve stromu začínají hýbat a převalovat nahoru a dolů. Byla v ohrožení a potřebovala najít nějaké pomocníky. Navštívila mravence, kteří byli známí svou pracovitostí a pomáhající povahou. Ti jí však řekli, že nemají čas pomáhat jiným, musí přeci pracovat na svém mraveništi. Tak se pták obrátil na žabu, která žila poblíž rybníka. Ta mu však odpověděla, že má také hodně práce s péčí o své potomky.
Shánění jídla
Vlaštovka se musela obejít bez pomoci a začala hledat jídlo. Chtěla si doplnit energii a být připravena na další bouři. Proletěla nad loukou, ale tam nebylo nic k jídlu kvůli suši, která trápila krajinu. Rozhlédla se dál a našla svůj pokrm v jablíčku, které splouválo řekou. Se zpožděním už už mělo vyplout z dohledu. Vlaštovka málem netrefila, ale podařilo se jí ho zachytit!
Pomoc od nenadálých spojenců
Když se vlaštovka vrátila na větev, zjistila, že se stav větví stále zlepšuje a ještě více se houpou. Musela něco udělat, aby si mohla zachovat bezpečnost v této situaci. To ji napadlo, když se dívala na malého pavouka, jak pluje po vláknu na břiše. Zkusím to také, řekla si a položila se na břicho. Narychlo si shodila peří z křídel a zhnědla růžovou hlínu na své hruď.
A tak vlaštovka spustila šňůru a použila se jako kotevní bod. Otočila se kolem větve a nyní mohla přežít bouři pod zemí stromu bez obav.
Ohromující chvíle
Bouřka se sice odehrála v očekávaném plánu, ale vlaštovka cítila, že její srdce tlouklo opatrněji. Bouřka nebyla příliš krutá, ale dávala vědět o hluboké změně v krajině. Když se vlaštovka nakonec dostala ven, spatřila, že všichni ptáci z jejího létání museli odejít. Letí jinam, tam, kde jsou snadněji k dosažení plodiny a více se o sebe postarají.
Závěr
Vlaštovka se naučila, jak je důležité být opatrný a mít správné planování. Navzdory tomu, že byla na vrcholu potravního řetězce, zvolila správný postoj a přežila drsné vnější prostředí. I když se ptáci rozešli, vlaštovka tajně doufala, že se jednoho dne tato krajina obnoví, aby se mohla vrátit do svého oblíbeného okolí.
Ponaučení z O poslední vlaštovce pohádka
Pohádka “O poslední vlaštovce” nám připomíná důležitost opatrnosti a správného plánování. Vlaštovka, přestože byla na vrcholu potravního řetězce, musela být opatrná a připravená na nebezpečí. Když se blížila bouře, varovala ostatní ptáky, ale nikdo ji nechtěl poslechnout. Musela si tedy pomoci sama a najít bezpečné útočiště. Když potřebovala pomoc od ostatních zvířat, byla zklamána, že jí ji neposkytnou, a tak se musela obejít bez nich. Nakonec se naučila používat své vlastní zdroje a najít jídlo a bezpečí, když to bylo nezbytné. Díky jejímu odvaze a důvtipu přežila bouři a naučila se, že v těžkých situacích může najít pomoc i tam, kde to nečeká.
Napsat komentář